řekly: Vítaj, náš milý Spasiteli, nedaj nám tuto déle býti, ale rač nás odtudto vyvésti a při svéj svaté milosti ostaviti.“ Až dotudto jestiť toto svatého Augustina řeč.
O tom také píše Nikodemus v svém čtení, jenž dva syny Simeonova, Karius a Leochinus, jsta s Ježíšem z mrtvých vstala a všedše do města Jerusalema, ukázala sta se Kaifášovi, Nikodemovi, Jozefovi a Gamaleovi. Tehda ti dva bratřie, když jsú je oni uzřeli, velmi sú se užasli a zakleli je, aby jim pověděli, kterak se jest to stalo, že jsta z mrtvých vstala. Tehda ona počesta rozprávěti a řkúce: „Když jsme byli zemřeli, tehda jsme byli s našimi otci v temnostech u předpeklí, nikda světla nevidúc. Tehda jednu hodinu viděli sme vychodiec světlost slunečnú zlaté barvy, z daleka se k nám přibližujíci. Tehda ihned všech otec prvních Adam poče se radovati a takto řka: Tato světlost jest všeho světa stvořitele, jenžť jest nám slíbil svého syna, našeho vykupitele, poslati. V túž hodinu zavolal prorok Isaiáš a řka: To jest ta přeslavná světlost, o niežť já sem psal, ještě živ jsa, a řka takto: Lid, ješto v temnicích chodil, uzřel světlost. V túž hodinu otec náš Simeon promluvil s velikú radostí a řka: Chvalte všickni hospodina milého, neboť jsem já toho milého hosti v jeho dětinství, na svých rukú nesa, bohu Otci obětoval. Potom zatiem uzřeli sme jednoho
