hrad státi měl a odtud že by Předhradí jméno to dostati mělo. Však ale jest zdání toto omylné, neboť na tom místě schledal sem sice, že nějaké stavení tu stávalo, však ale k hradu docela nic podobného. Vesnice ta byla celá k Poděbradům patřící, kromě dvůr, který v držení měli páni Hlavátčové z Tutčap a před ním uprostřed vsi pro sebe kostelíček sobě ustavěli, v kterémžto kámen hrobový vyznamenal paní Barboru Hlaváčovou od roku 1585 až do roku 1630, kdež za mlejn nouzovský byl prohandlován a tak Poděbradům připadel. Ku paměti sloužiti může, že místo one, na kterémž ten kostelíček stál, a nyní docela rozbořen jest, nejni obecní, ale vrchnostenské. Předhrad, odkud vlastně jméno dostala, okazuje příběch tento. Oldřich kníže české měl podobně jako otec jeho Jaromír útočiště k sv. Janu Skřiteli, a jsa obvzláštní milovník honby, pustil se až do těhto míst, kdež schledav jedno pohodlné místečko, kázal tu v roku 1005 pro mnichy jako povstevníky klášter a kostel postaviti, daje jemu jméno Oldřiš, kteréžto místo leží mezi Předhradí a Osekem, kdež posavade nachází se zahrada, pole i také zřícení oneho kostelíčka. Kniha památní zde v Poděbradech od roku 1494 ukazuje, že toho času kostel ten ještě celý stál a faráři libitckému patřil, a také s toho samého oltářní obraz v kostele libitckém nedávno schořel. Aby ti mnihové, souci tudy o samotě, spíše životy jisti býti mohli, založil tu blízko nich Oldřich vesničku jménem Předhrad, to jest jako chradbou těm samým mnihům. Bývala tam také fara a kostelíček, což obě král bruský Fridrich léta 1757. zbořil, a tento nynější kostel zase na jeho vlastní náklad v roku 1777 vystavěl.
Když v roku 1829 blíži Oldřiše Labe znovu prokopávalo se, nalezen byl čtyři sáhy hloupky převracený les a dubův černých tam veliké množství, takže více nežli 300 sáhů se černého vydobýti dřeva a zdělati mohlo, což vše já spisovatel vlastními očimi spatřil a prohledel. Každému div ten byl ustrnutý a nespytatedlný. Jak, kterak a kdy se takové zasypání státi mohlo? Poněvadž
