a vzláště král IV. nehal duby skrze Němce v roku 1348 vyklučiti a tu vinici založiti, kteréžto město jmenovali Němci Eichelburg. O té vinici jest tu zaznamenáno, že z ní víno museli do Poděbrad měšťanům oni Sadčané k šenkování odváděti, a v roku 1637 žádali měšťané poděbradský pana hejtmana, že poněvadž víno to slabé jest a jedna pinta za 6 krejcarů drahá býti se zdá, by tedy povoleno bylo jej za 5 krejcarů šenkovati, což pan hejtman přivolil a doložil, že budou povinni každému nádeníkovi dvoum po dvouch denárách přidávati.
V roku 1592 skrze vzniklý oheň padlo více nežli polovice městečka popelem. V roku pak 1652 od Švejdův bylo docela vypáleno.
Nacházím také paměť o lesu Kersku, že hajný Seknrod každoročně za uteržené dříví odvádí 100 kop míšeňských a někdy více, také že mlynáři žádný haltýř na ryby povolen býti nesmí. Ten les Kersko měří se tady v knihách, že by měl míti v okršku 4 míle. A tam nedaleko Hradiška nacházejí se zříceniny hradu oneho znamenitého Žiškovského hejtmana Prokopa, který se psal hejtman s Kerska.
Třebestovice.
Ačkoliv ta ves patřila od dávna kanovníkům do Staré Boleslavě, však proto velikým dílem musela ještě více k Poděbradům patřiti, neboť Jiřík Poděbradský v roku 1443 založil by mlejn pro Vaška mlynáře poříčanského, a začátek téhož zápisu jest tento: „Já Jiřík z Kunštátu a na Poděbradech pán etc.“. Vykazuje tam také mlynáře, by vedli struhy co by dva vozové projeti mohly, cestu sobě hájil, a co by dříví do struhy chápalo, to aby sobě nechal porubati. Mlejn ten později koupili hrabata Věžníkové, a jej zápis také zde k nalezení jest.
Chotouň.
Za starých časů býval tam jistý chvalitebný obyčej, že cerky českých urozencův maje se za muže vdávati, dané byly na celé tři léta k cvičení a opatrování starým skušeným matronám, k nimž žádný z muského pohlaví v času tom přístupu míti nesměl. Tato místečka jmenovaly jse od těch nevěst Chotě, Chotinky, Chotušice, Chotětice a Chotouň.
V té vsi Chotouni
