ustanovili prvně mezi sebou všichni společně z Hory vytáhnouti a pokudž jim opravdový výslech u krále zjednán nebude, pryč na jiné hory vlastnomocně se odebrati. Z té tedy příčiny srotivše se vespolek a jak s ženami, dítkami, tak i se vším jich nábytkem léta 1496. dne 7. července vytáhli jako válečné pod praporem horničním v počtu okolo 6000 osob na vrch řečený Spitzberg, mezi Kaňkem a Malínem, kdež se ještě toho dne hlubokými příkopy obhradili, tak sice by v čas potřeby mohli sebe na všecky strany hájiti.
Nyní teprv seznali páni horniční, jaké tu nebezpečenství jim hrozí, neb neměli za jiné, než že vesměz vymordováni a město jejich v zříceniny obráceno býti má. Pročež v ryhlosti požádali měšťanů čáslavských a kolínských, zvláště pak hejtmana poděbradského, který na místě knížat splnomocňen jsa, vůdcem téhož k obraně požádaného žoldnéřstva býti měl, a tak se sešlo společně okolo 4000 lidu ozbrojeného před one zákopy na den 12. července, právě když se rozednívati počalo. Havíři, slyšíce hluk a hlahol jako od Čáslavi, tak i Kolína přicházejícího lidu, jakož i zběch veliký od Hory Kutné spatříc, uzavřeli mezi sebou, že se dříve zbraně nechopí, dokud by se jim dříve příčiny nedalo, zvláště pak když i hejtmana poděbradského, jehož dobře znali, zočili, tedy jsa té naděje, že on snad [s]text doplněný editorem sebou promluviti nechá, stížnost jejich uváží a skrze knížata u krále snadnější přístup jim vyjedná.
Když tedy hejtman již před samé zákopy se postavil, vyšli
