náklad, i také k ruce tu bydlící zaopatřil. Po smrti tehdy tohož Václava Koritán byl poručníkem země české. A začal zem tu nejen velice utiskovati, nobrž i povolil, že veliké množství Němcův za ním se sem přihrnulo, a tak nesvornost veliká vznikati počala. Poněvadž chned celý Vícemilov naplněný byl Němci, a oni jemu dali to jméno od nového vystavení Neuburg, což Čechové nemoha vysloviti, pravili Nymburg, a tak až podnes sluje.
Alžběta vidouc, že pomocník její nejen zem českou chubí a Němcům nad Čechy veliká práva dává, jakožto dědička království počala toho želeti a jemu, že do jejího práva zasahá, vytejkati. On tedy, aby jí potrestal a snad přemohl, dal jí saditi pod jménem vězni na Vyšehrad. Mimo toho chtěl jí on Koritán nutit, by sobě jednoho českých rytířův za manžela pojala. Však ale Berenkar, přirozený brater její, vyvedl jí soukromě nočního času až do toho nového města Nymburg neb Nymburka, kdež toho času byl primas tak nazvaný Tobolář, to jest Měšečník, muž velice moudrý a opatrný. K tomu ona po půlnoci přijdouc, takto pravila: „Můj otec z vašeho mizerného místečka učínil město a pevnost znamenitou, pročež jest povinnost vaše, abyste vy se mě zároveň z jinšíma vladykami českými ujali, a já vám za to chci budoucně jako královna česká vdětčna býti“.
Tobolář uchytil se ihned tý žádané příležitosti, jí v tom domě, kde nyní dům radní stojí, nejen velmi dobře uctil, ale všech ostatnich stavův českých, k ní nakloněných, do Nymburka povolal, a tu stal se zjezd neb sněm, na kterémž usouzeno bylo, by Koritán pryč ze země byl vyhnán, a ona potomně v roku 1310 za Jana Lucemburského byla v městě Achen korunována a řádně na království české dosazena. Žádouc čtenáře, by si to jméno Tobolář bedlivě prozatím pamatoval.
V roku 1421 Žiška přitáhl k Nymburku. Celé čtyři týhodne u něho strávil, nemoha jeho nikterak dobýti. Praví se v kronikách, že poněvadž od strany Kovanic táhl a již přes Labe vory sobě přejíti nastavil, jedna žena od něho chycená u ouskosti jemu poraditi měla, aby vojsko jeho tu vedle pivovaru vysokou štolou do města se prodlali, a tak tu ponejprv že byl Nymburg od Žišky vypálen. I také dokládaje toho, že kněz nymburský Jiří Rohomlad právě tu chvíli kázání o posledním pomazání v kostele držel, a že by olej ten k spasení nevychnutedlně potřebný byl, přednášel. Toho pochopili a s kaplanem jeho Klimentem skrze bránu, která vede k Lysý, s tímto křikem „olej
