Král usmav se promluvil takto: „Věrní mojí i milí, oznamuji, že jsem v oumyslu rybník znamenitý a světu podivný založiti“. Dvořané schválili oumysl ten a pravili: „Králi a páně náš, jest nás toho oumyslu více“. Na to dále pravil zase král: „Na tomto místě zakládám vesnici a krčmu pro jeden díl těch, kteří na tom rybníku pracovati budou, by tudy měli obydlí pokojné a zaopatření potřebné“.
Odtud hnuli jse dále napravo k jakési úžině. Tu král, vida, že by voda tudy dobrý odpad míti mohla, kázal dřevěný kůl v ta místa vraziti, a řekl: „Zde nechám vzdělati stav a vodostok vyvédsti až do řeky Mirliny“. Odtud dále k Poděbradům přijeli na místo, kdež nyní ves Kouty stojí. Tu zasmáli jse dvořané, řkouci: „Z jedného koutu vyjeli jsme a tuto zase druhý. Tehdy dva kouty!“. Král opět kázal na tom místě ves z toho samého oumyslu, jako prvé, tu založiti, daje jí jméno od těch dvouch koutův – Kúty.
Odtud dále jeli silnicí skrze les pana Babora Páteckého na silnici mezní, která k jeho dvoru poděbradskýmu vedla. Té dáno bylo jméno Panské silnice, a protož také i po dnešní den tu malá ulička na předměstí nymburgském Panská ulice slove.
Však rybník ten král jen toliko vyměřil, ale pracovati
