seznati mohl, jak město, tak hrad Libici v ustavičné pustině až do času toho ležely, když templáři na Poděbradech rezidenc jejich stavěli a Vilím s Choustecka také hrad svůj rošiřoval, kamení tam odtud vybíráno a sem dováženo bylo.
Až podtud vypravuji dle rozličných kronikářův, nyní ale přistoupím k vlastní mojí předsvěčenosti a začněme nejprve o lázni Libušině.
Lázeň ta jest jisté jezérko, jdouc pěší cestou od Poděbrad k hradu po pravé straně blíže Cidlině a Labi ležící, a se pod dnes Libušina lázeň neb koupadlo jmenuje. Toho jména pravdu dokazuje kniha zápisův a trhův od roku 1525, kdež takto zaznamenáno stojí: „Kubů prodal louku Nedomovi vedle hradu, kde jest lázně Libušina aneb koupadlo, za dvě kopy krošův českých a Nedoma má jemu jeden pytel mouky přidati“.
Hrad ten jest celý naskrze navážený a za velmi vysokými zdmi ohrazen býval, takto jsem se v roku 1820 osobně přesvědčil. Držitel téhož pole na hradě, které nyní 16 strychů vejsevu drží, byl sedlák Křička. S tím když sem v známost vešel, on povolav mě k sobě na celý tři dni v měsíci srpnu, a tak nejprve od strany Poděbrad v šancích hradových jsme kopali. Tu nalezl on veliké množství dobrého a pukavého kamene a plný radosti pravil, že dále kopati bude, a čeho by tam nabyl, mě k tomu povolá. Dále zase k levé straně od cestičky nalezl jsem zeď ohrady v zemi tak tvrdou, že dajíce nosatcem velmi mnoho ran, nemohli sme dosti malý kus kamena neb vápna odevzíti. Kopaje pak vedle, nalezli sme množství uhlí a, je sice podivné, vápenné škváry. Výše, dále v tu stranu
