pojal a na Poděbrady uvedel.
Z toho manželstva pošly tyto dítky: Viktorín a Jindřich synové, pak Kateřina, Zdeňka dcery, z nichžto první za churfürsta sachského a druchá za krále uherského Mathiasse Huniat později provdané byly.
Praví se o ní, i také upsáno jest, že byla opravdivá máti chudých, totiž Kunhuta, a milovala poddané své. Z téhož také ohledu s povolením manžela jejího Jiříka založila školu jménem poděbradskou pod jménem zákonství. K té darovala roli, také dvě vesnice Kluk a Polabec, aby odváděly rektorům 26 strychů žita míry vrchovaté každého roku. V roku 1522 pan hejtman Černín z Černínu odkoupil statek v Kluku od jistého Hýža, který byl zeman, a ten desátek dával ale škole poděbradské tak dlouho, dokud by naspátek nebyl odprodán, což také až pod dnes trvá. Zemřela v roku 1449 dne 28. července a tu v kostele po pravé straně malého oltáře sv. Anny pořbena odpočívá. Založila též vedle školy špitál neb chudinu malomocných některých osob z panství toho, též šatlavu neb káznici pro lotry, aby tu, maje nohy v kládách dubových sevřené, seděním trestáni byli. Trest lotrůf měl 3 stupně. První byl ten, že za krk železem byl stížen a nemohel ani klečeti, ani seděti. Ona ale Kunhuta slitovala se nad nimi, a proto dala tu šatlavu postavit, aby raději mohli v kládě seděti. Toť jest tu po ní památka.
