pokojíku, jenž příbytku důchodenskému nyní připojen jest, sobi odpočinuli, ačkoliv skrze to v Římě veliké nesnáze proti němu Jiříkovi povstaly. Však papeš Enias Silvius pod jménem Pijus brzy na to umřel, jakož i Pavel, nástupník jeho. Posledně pak také sám umřel, který v kostele sv. Víta v hrobu královském pohřbený byl, a tak ty nevole docela přestaly.
§ 15.
Na trůn Království českého nastoupil Vladislav, syn krále polského, protože synové Jiřího neměli žádné po otci na trůn královský postoupnosti. Že pak udatně a hrdinsky císaři Fridrichovi v bojích sloužili, daroval jim v Slezku krajinu tak nazvanou Minsterbeg a je oba za knížata vyhlásil. A tak se psali knížata minsterberská a kladská.
Vladislav zdědil času toho po svém krevním příteli jménem Albus neb Bílý také tam blíže Minsterberku dvoje hrabství, totiž Oels a Wohlau. Tehdy učiniv s nimi smlouvu, když jim takové dvoje hrabství popustil, a oni jemu zase Poděbrady odevzdali. To se stalo od roku 1494 začínaje celé tři léta, totiž zase až do roku 1497, kdež knížata celý ten čas o ten frimarkt rokovali a [v]text doplněný editorem Poděbradech zkrze to nebydleli. A to byla příčina, že hejtman jejich Oněk Kamenický z Topic nechal tu u Poděbrad v roku 1496 v pátek po sv. Vavřinci deset havířův bez všeho sobě povolení nevinně mečem odpraviti, kdež na to byl od krále
