sem na Poděbrady v počtu osmi osob povoláni, peníze ty vzaté, za kteréž pan hejtman nechal jiné hodiny, a sice na půl orloje, tak jak až posavade sou zhotoveny.
Dole v té věži při zemi jest posavade v klenutí, tu kde okno z drátěnou mříží se nahází, veliký hřeb neb kruch, a pod ním okrouhlá, však zavěžená jáma, do kteréž vězňové, jenž na hrdle trestáni býti měli, se takto spouštěli: kat, maje provaz v tom kruhu provlečen, navlekl do oka téhož provazu hrubý roubík neb knitlík, ten vložil lotrovi mezi nohy, jemu do jedné ruky kus chlebu a do druhé džabánek vody podal, jej dolů spustil a díru víkem zahradil. To k připomenutí k těm, kteří někdy slýchávali, že byl vězeň do věže spuštěn a z věže vytažen. Za tou věží nacházejí se některé sklepy, které bývaly za starých časův mučírny, a zločincové rozličnými mukami trápeni.
Nad příbytkem důchodenským jmenuji jednu chodbu Kapuzinergang, a tím někeří domejšleti se chtěli, že by tu někdy klášter kapucínův bývati měl. Věděti se má tedy, že císařovna Maria Teresia po skončené bitvě u vsi Křečhoře, jež se stalo v roku 1757 dne 17. června, umínila zámek poděbradský s velikým komonstvem na nějaký čas navštíviti. A poněvadž malá zde byla pro její lid příležitost, tedy stavěly jse ty tak nazvané císařské pokoje a kuhyně. Když pak v roku 1758 již skutečně přijeti umínila, vyslala napřed
