Zdaliž od Jiříka Poděbradského základně byl založen, v knihách starých jsem unalésti nemohl. Toliko toto o něm zaznamenáno stojí: „Mlejn poděbradský má šest kol ležatých a osum tanečných, též dvě pily a jedny sviňačany. Mlynář jest tu náchlební“. Co by ten veitník „kolo tanečné“ znamenati mělo, nemohou mně žádný z mlynářův rozhodnouti, a tak se domnívám, že snad byly to bystrovníky.
Pily dvě jsou vyznamenané v roku 1552. A v roku 1592 již jest zapsáno, že obě spolu s mlejnem schořely, a tak jen jedna se postavila. To místo, kde mohla ta druhá pila státi, nikterakž vyšetřiti jse nemůže, poněvadž starý mlejn když docela schořel, nový scela jinší podobu a postavy obdržel.
Mlejn ten panský až do roku 1765, pak mlynáři tehdejšímu do jeho vlastnosti odprodán, jen toliko pila vrchnostenská pozůstala, však ale i tu samou pilu nynější mlynář Vojtěch Hlavádž v roku 1818 odkoupil.
Pivovar panský.
O tom již se začátečně dosti pravilo, nyní podotkněme jedině paměti tyto: v roku 1657 pan hejtman poděbradský, jehožto jméno mně z mysle docela vyšlo, uznal býti velice stísněný a nepohodlný, pročež k rozšíření jeho odkoupil tři domky, a sice zároveň se dvorem Berkmanovským domek tenkráte Kateřiny Nosalovský, vedle druchý od Karla Breindle, lazebníka městského, a třetí od Tobiáše Klofce, pekaře panského, u samé brány pivovarské. Když pan hejtman upsal o tom takto, že když ten Klofcův domek
