nechává se pro všecky pády sing.; na př. gen.: že sem palladium dosáhl Troj. 208ᵇ, koncilium Basilejského Let. 436, od koncilium Basilejského t. 621, od koncilium Pal. 3, 2, 345, svatého ewangelium Puch. 318ᵇ, VelKal. 46, víme z ewangelium Beck. 1, 134, z evangelium atd. Us. ob., akademického gymnasium Jg. (na titulním listě svého Slovníka), z gymnasium, do gymnasium Us. ob., do kollegium Pal. 5, 1, 255, t. 5, 2, 294, do opium Háj. herb. 136ᵇ, lok.: v gymnasium, při evangelium, v opium Us. ob., instr.: s Bdelium Háj. herb. 221ᵃ, nyní se svatým ewangelium chlubíme Puch. 318ᵇ, která (epištola) se před ewangelium čte Beck. 1, 86 a Us. ob., kompaktata mezi koncilium Basilejským a královstvím Českým Pal. 5, 1, 34; podle Rosy 50 evangelium atp. per omnes casus sic manent, podle Pelzla² 57 seminarium atp. v sing. se neskloňují a taktéž podle Nejedl. Gr. 159; – v plur. je zvláštní gen.: těch ewangeliůw Beck. 1, 292; v jazyku tvaru ustáleného nebylo, neumělý spisovatel ustrojil si tedy tvar -ův; neobyčejný je také pl. lok. v studiech Pal. 4, 2, 54; – zvláštního povšimnutí žádá subst. lilium; dílem neskloňuje se: znamenajte lylyum polſkeho EvSeitst. Mat. 6, 28, list nakřiveného lilium Ben. 3. Reg. 7, 26, ku podobenſtwije (sic.) lilium t. 7, 22, podobný k lilium Háj. herb. 263ᵃ, krásný květ mezi lilium krašší sě zdá Kruml. 125ᵇ; neskloňuje se a má rod ženský: znamenajte lylyum polſku EvVíd. Mat. 6, 28; skloňuje se, zachovává slabiku -um- a má rod mužský: lilium polьski Hlah. Cant. 2, 1, prostrziedь liliuma t. 4, 5, prostřěd lilyuma Ol. Cant. 2, 16, obloženь liliumemь Hlah. Cant. 7, 2, (stoh) obložen lilyumem Ol. tamt., pl. nom. lilyumy Ol. Ex. 25, 33, na tom kmeni biechu lylyumoue lilia t. 37, 20, úhonky a lylyumoue lilia t. 37, 19, akk. učiníš lilyumy t. 25, 31; má plur. nom. akk. -ia: lilia HusE. 3, 83, lilia polská lilia agri KořMat. 6, 28, vy bielá lylya Orl. 20ᵃ; má koncovku zčeštênou, pl. lok. lilijch Tomsa 172, instr. liliemi t., lilími § 473; a jest v nynějším usu fem., sg. nom. lilie, gen. -ie atd.
3. Jména latinské (a řecké) deklinace třetí zachovávají svůj cizí tvar v jedn. nominativě, dílem též v akkusativě (tak zejména masculina neživotná, dále neutra a mnohdy též ſeminina); v pádech ostatních béře se za základ dílem nominativ (způsob český spontanní), dílem vlastní kmen latinský nebo řecký (způsob přivedený vlivem jazyka cizího, někdy spolu intervencí theoretikův); a k tomu základu připojují se příslušné koncovky pádové, u masc. podle vz. chlap, dub, oráč, u fem. podle vz. ryba, duše atd.; na př. kustos gen. kustosa a kustoda, Herodes gen. Herodesa a Heroda, Sofokles gen. Sofoklesa a Sofokla i Sofoklea atd. Následují toho některé příklady a doklady. Substantiva s koncovkou
-as masc., gen. -antis: Thoas, krále Thoaſſa Troj. 138ᵇ, Thoaſſe krále t.; Thoanta Us.; Hippokras, Ippokras, místo -ates, mistr ypokras
