gen. -u atd.; – k témuž vzoru patří také jména romanská na -o, na př. Marco, Pedro, gen. -a atd.;
podle vz. oráč, meč, když se končí souhláskou měkkou, na př. Le Sage (vysl. Sáž), Macaulay, Kubilaj atp., gen. od Le Sage (vysl. Sáže), Macaulaye, Kubilaje atd.;
podle vz. Jiří (pěší) skloňují se jména významu osobního, když koncovka zní -i, -í nebo též -y -ý, na př. Hölty, Savigny (vysl. Saviňi), Fleury, Derby, Széchényi (vysl. Séčéňí), Heli, Zwingli, Manzoní, Petöfi, Firdusi, Ałi, kadi atp., gen. -yho, -yiho, -iho, dat. -ymu atd.; v době starší také podle vz. oráč: Elizeovi učenníku helye Pass. 308, Cwingliowi VelKal. 343 atp., v usu nynějším někdy také podle vz. chlap: gen. Manzonia atp.;
podle vz. vládyka, když koncovka je tvrdá s -a, na př. Petrarka gen. -y, dat. -ovi atd.;
podle vz. panoše, když koncovka jest -e, na př. Goethe, Linde, Niederle atp., gen. -e, dat. -ovi atd.; ale tu bývá někdy též sklonění podle vz. dobrý, na př. Linde gen. -eho, dat. -emu atd.; – bibl. Noe má gen. Noe, dat. Noe (neskloň., srov. § 480) nebo ovi: noeowi HusŠal. 4ᵃ atd. (k tomu adj.: korábu noeowa ŠtítPař. 30ᵃ);
při koncovce jiné bývá sklonění, jak ukazují příklady:
Sardou, Boileau, Richelieu atp., gen. Sardoua atd.;
Lenau, Soltau atp., gen. Lenaua atd.;
Otto, Hugo atp., na př. gen. Otty třetího Puch. 179ᵇ (2krát), pana hraběte Coloredy ČernZuz. 176, Otty, Hugy Us.; někdy gen. -a: na rozkaz císaře Otta Puch. 33lᵇ; zřídka vlivem latiny gen. -ona atd.
Při jménech s koncovou souhláskou bývá někdy nestejnost a kolísání mezi vzory chlap, dub a oráč, meč, zvláště při jménech, jež se končí sykavkou.
Neživotná na -c na př. tanec, palác mají sklonění podle vz. meč, gen. -e atd.; ale plac gen. -u, lok. na placu, na place; tác gen. -u, lok. na tácu i na táci; – na -s; cirkus, špás a j. gen. -su, krucifix gen. -xu.
Životná přichylují se obyčejně ke vzoru oráč. Na př.
-c: Vincenc, Ignác, Rautenkranc gen. -ce, Schulz vysl. Šulc gen. Schulze, Fritz gen. Fritze, Leibnitz gen. Leibnitze atd.; druhdy bývá gen. -a: Gec gen. Gecza KolA. 1518, Us. nč. Gece;
-z: Francouz, markýz, gen. -e atd.;
-s: Weiss gen. Weisse, Hais gen. Haise, Fuchs gen. Fuchse, Kraus gen. Krause (vysl. Krauze), Alois gen. Aloise, Max gen. Maxe atd.; někdy též gen. -a atd.
Koncovky těchto jmen -c, -z, -s (-x) jsou ovšem původem tvrdé; ale čeština přejavši tato jména vřadila je většinou do sklonění měkkého, zejména do vz. oráč, meč.
