trvá; ale i tu ruší analogie přehlásku a jest svatí: třie duchové ſwati ŽKlem. 135ᵃ, modlte sě všicni ſwati ŽWittb. 28, 2, ſwati apoštoli Pass. 57, ſwati otci t. 330, ſwaty andělové Alb. 81ᵇ, ſwaty lidé t. 13ᵃ, všickni ſwaty jeho t. 67ᵇ, ſwaty apostoli t. 51ᵃ, ſwatij lidé ChelčP. 212ᵇ atd., nč. svatí.
V OlMüllB. psáno: k ſſwethemu Petru 619; přehláska vnikla do tvaru nenáležitého.
Při adjektivu sčastný, šťastný dosvědčen stč. pl. nom. sčěstní: vy mordéři nezczieſtny Trist. 114 (rým: nectní).
Naproti tomu při jiných adjektivech, která by touž přehlásku mívati měla, jako na př. častý z čęst-, řádný z ręd-, pátý z pęt-, desátý z desęt-, časný z čas-, jasný z jas- atd., dokladů sem hledících nemáme.
Z participií pat, sázán, opěšal atp. utvořená adjektiva patý, sázaný, opěšalý atd. mívala bezpochyby přehlásku náležitou; dokladů pro to nemám, ale je zajisté pravdě podobno, když na př. k sing. nom. masc. pat, sázán, opěšal byl plur. pěti, sázěni, opěšěli, že také k adjektivnímu patý, sázaný, opěšalý bývalo pětí, sázění, opěšělí atd. Další průběh byl zde však jiný, než v případech nahoře vytýkaných. Ve svatý-světí, sčastný-sčěstní přehláska se zrušila, zde naproti tomu řídilo se adjektivum svým participiem: za staré pat plur. pěti je novější pat-pati a podle toho také patý-patí; za staré sázán plur. sázěni je novější sázen-sázeni, a podle toho také sázený-sázení; a za staré opěšal plur. opěšěli mají nářečí nynější dílem opěšal- opěšali, dílem opěšel-opěšeli, a podle toho také adj. opěšalý-opěšalí, nebo opěšelý-opěšelí.
K adjektivům vzoru patý z part. pat patří také klatý z klat, klęt-. Vyniká tím, že má hojnost dokladů pravidelných, ale naproti tomu také hojnost odchylných; za lę je ve střídnicích západočeských la a le vůbec kolísání, srov. I. str. 95, a to se jeví také zde. Tvary jsou tím v nč. zdvojnásobeny, klat- a klet-: sg. nom. proklatý, -á, -é a prokletý -á, -é, gen. proklatého a prokletého atd. Časem vyvinul a ujal se tu nějaký rozdíl u významu: proklatý jest adjektivum, v prokletý proniká význam participia. Přehláska náležitá je na př. v du. nom. akk. fem. kletie, mezi svoji kletye rucě Vít. 24ᵃ, a pl. nom. masc. kletí, tvoji diábli proklety JiřBrn. 118, a odchylná v sg. akk. fem. kletú, kletu vodu ML. 45ᵃ. Někdy jest odchylka vinou opisovatelovou, na př. v dokladech: svině prokleta NRada 1133 (rým: nestydatá), ty panošě klete Kat. 122 (rým: svaté); tu svědčí rýmy, že tu bylo původně proklatá a klaté.
Jiné výklady ke sklonění tomuto.
460. 1. V adjektivech -rý bývá v stč. někdy změkčené -ří místo náležitého -rý-. Na př. sg. nom. akk. -ři: w kterzyz den ŽWittb. 55, 10,
