U Seel. 321 čte se: sv. Norbert mnozý hříšníky ku pokání přivedl; chybně nom. za akk., v strojené řeči spisovatele neumělého.
456. Plur. gen. lok. dobrých, koncovka -ých v gen. z pův. -ъ-jichъ v lok. vzniklá analogií‚ na př. zauiſtiuich GlossJer., morzky̆ch měst svD. 18, mly̆nny̆ch jězóv Pil. a, u mlady̆ch dnech Jid. 20, z mrtwých BiblB. Mark. 8, 31, ſydonſkých t. 7, 24 atd., dosud v jaz. spis., dílem také v nářečích: dobrých rodičů BartD. 32 (pomor.), dobrých lidí t. 2, 35 (han., holeš.) a j.; – dial. obměny za -ých: dobrŷjch BartD. 2, 267 (jemn.); zkrác. dobrych t. 1, 120 (laš.), t. 2, 36 (han., přer.) a j.; v době úžení ie-í vyskytává se zvratnou analogií -iech: kraſniech palácuov Mill. 58ᵃ, tluſtiech desk t. 33ᵃ, ruſiech vlasuov Troj. 72ᵇ, t. 74ᵇ, t. 75ᵃ; – dobrajch z -ých: ſwataych těl Hod. 51ᵃ, ſwiecz bijelaych Lobk. 35ᵃ; – dobrejch, z -ajch: v rejistřích purgmiſtrſkeych KolČČ. 2ᵃ (1544), gineych sirotkuo t. 13ᵇ (1546), o jakejch mandatích Slav. 21, slušnejch příčin t. 25, od jinejch známejch ŽerKat. 26, po druhejch t. 37 a j. (tu často), kráſnegch Rosa 107 (ve vzoru, vedle -ých), dobrejch Us. ob., dobrejch BartD. 2, 246 (žďár.), t. 2, 224 (han., třeb.), silnejch chłapou t. 1, 52 (dol.) a j.; – dial. dobréch, z -ých, mnohdy prostřednictvím -ejch, srov. I. str. 539, na př. vod horzkech Mill. 30ᵇ, zvieřat cziſtech i necziſtech t 104ᵇ, ginech domuov t. 71ᵇ, o ginech vlastech t. 20ᵃ, od giſtech vypravěčóv Mand. 1ᵃ. na tech novéch vozéch BartD. 2, 157 (han., slavk.) a j.; dial. obměny za za -éch: dobrech t. 2, 136 (han., zábř.), do vėlėkéch sklėpu t. 2, 84 (han., olom.). za starëch času t. 2, 55 (han., kojet.); – koncovka -éch jest hlásková obměna za -ých v některých nářečích moravských; když se vyskytuje v textě západním, jest analogií zvratnou podle dobrého-dobrýho atd., na př. při drzanech saudech KolEE. 214ᵇ (1705).
Místo -ýchž, -ýchs’ bývá -ýž, -ýs: w kteryzto zahradách KabK. 27ᵇ m. v kterýchžto, w kteryzto (věcech) t. 21ᵇ, w kteryzto kuchyních t. 34ᵇ a j., o yakys lidech KabK. 11ᵃ m. o jakýchsʼ; tu vynecháno -ch-, jako v nešť m. nechžť, srov. I. str. 462.
V OpMus. 19ᵃpsáno: o mnozych příbězích, t. j. o mnozích m. mnohých: není-li to omyl, tedy je to patrně tvar ustrojený z nom. mnozí mechanickým přidáním koncovky -ch, jako je ustrojen na př. dial. pl. instr. kluci-ma, tema malejma klucima BartD. 2, 225 (han., třeb.).
457. Plur. dat. dobrým, koncovka -ým vzniklá analogií; na př. diáblóm klatým Kat. 154 atd., dosud v jaz. spis., dílem také v nářečích: dobrým BartD. 25 (zlin.) a j., slc. pravým; – dial. obměny z -ým: dobrŷjm BartD. 2, 271 (jemn.), zkrác. dobrym t. 1, 120 (laš.); – dobrajm, z -ým, nedoloženo; – dobrejm, z -ajm: druheym Otc. 102ᵃ, sirotkuom Sſirkoweym KolČČ. 13ᵇ (1542), jinejm osobám Slav. 14, jinejm sirotkům ŽerKat. 11 a j. (tu často), kráſnegm Rosa 107 (ve vzoru, vedle -ým), dobrejm Us.
