tiemto trym dobrým Brig. 32ᵇ, mezi dwym zlým Baw. 64; – fem. tvaru sem patřícího nemá, obou stranou Koll. Slávy Dc. I, 112 jest nesprávné;
du. dat. instr. dvýma, podle dobrýma: mezi dwyma městoma Brig. 77ᵃ, mezi dwyma stežějema t. 166ᵃ, pod zpósoboma obýma Pís· z r. 1415 v ČČMus. 1879, 155;
pl. dat. dvým, podle dobrým, nemá jistého dokladu; v KolČČ. 192ᵇ (1553) psáno: wnukuom ſwym treym, ale to je podle kontextu omyl m. třem.
pl. instr. dvými, podle dobrými: obými způsoby Zák. Jg. —
Jak doklady svědčí, vyskytují se tvary stažené skoro jen ve významu zpodstatnělém; dokladů, kde by bylo dvé atd. přívlastkem, jako na př. trého chleba EvZimn. 52, na obém boku Kladr. Ex. 28, 25, je velmi málo. A rovněž tak zřídka vyskytuje se ve významu zpodstatnělém tvar nestažený, jako je na př. v dokladech: aby dwoge toho bylo duplum Ol. Ex. 16, 5, troje zlatých jablek Hatt. slc. 203.
Stažené tvary dvé, tré, obé klesají ve slovce nesklonná a čte se na př.: až do tree telat KolA. 1514, o těch tré dětí Br. Jg., u přítomnosti tré knížat Vel. Jg., ve společnosti trý lidí Eus. Jg. –
12 čí.
417. Kmen tohoto zájmena jest čьjo- přehlas. čьje- masc. neutr., čьja- fem. Sklonění je zájmenné. Kmenové -ьj- stahuje se pravidelně se samohláskou následující, srov. I. str. 559 sl.; koncovky pádové jsou tudy vždycky dlouhé a shodují se s koncovkami vzoru pěší. Jako čí, tak skloňuje se také ni-čí, ně-čí atp.
Sing. nom. akk. masc. čí, z čьjь: czy pomocník ŽWittb. 145, 5, czzyt jest robenec tento Ol. 1. Reg. 17, 56, vůl nětčj Br. Ex. 21, 35, čí, něčí dům Us. – Neutr. čie, z čьje, zúž. čí: chzĭe rozkázanie Jid. 94, (mniši) když czye tajenstvie zviedají Hrad. 109ᵇ, ké czye tělo Pass. 400, tvé matky, czyez srdce bolest prošla Modl. 126ᵃ, toho světa, czyez brojenie mě malije t. 146ᵃ, tomu čjž by to bylo Br. Lev. 6, 5, čí, něčí pole Us. – Fem. nom. čie, před přehláskou čá, z čьja, zúž. čí: cziez koli ruka ŽKlem. 144ᵃ. czie bude žena z těch sedmi Krist. 82ᵇ, czzie jest toto dievka Ol. Ruth 2, 5, czijez jest vinnicě Pr. pr. 259, čí, něčí zahrada Us., dial. čia je to pšenička, čiá je to dievka, čá to devenka Duš. 430 (slc.), čja BartD. 42 (hroz.); – akk. čú, číú, čí, z čьją: matka, czyz duši lkající Modl. 161ᵇ, kterýž (kněz) by netčj obět obětoval Br. Lev. 6, 38, čí, něčí zahradu Us.
Sing. gen. masc. neutr. čieho atd., z čьjego: czyehoz hněvu
