KolEE. 27ᵇ (1729), dvojí činy, dvojí věci Us.; – nom. akk. neutr. dvojie (v době před přehláskou a-ě nebylo tvarů sem patřících), zúž. dvojí: dvojí sukna Us.;
pl. gen. lok. dvojích; dwogijch peněz KolB. 1523, obogijch peněz t. 1520, při dwogijch penězích KolČČ. 75ᵇ (1550), do trogijch peněz t. 58ᵇ (1545) atd., dvojích lidí, o dvojích oknech Us.;
pl. dat. dvojím: sirotkům dwogim KollEE. 270ᵇ (1622), dvojím sirotkům Us.;
pl. instr. dvojími: s prwnijemi dwogiemi penězi KolA. 1513 m. -ími, s dwogimi povlaky t. j. -ími KolČČ. 184ᵃ(1553), s dvojími povlaky Us.
416. Tvary stažené vznikly dílem ze zájmenných, na př. sg. nom. dvé z dvoje, gen. dvého z dvojeho atd. podle I. str. 557 sl., dílem napodobením koncovek vzoru dobrý, na př. sg. instr, dvým atd. podle dobrým atd., srov. týmže způsobem vzniklý sg. instr. mým atd. v § 408. Vyskytují se v pádech zde následujících:
sg. nom. akk. neutr. dvé, zúž. dví, dvý, na př. na tre DalC. 9, to tree Štít. ř. 10ᵃ, t. 151ᵃ, král slíbí jima, což který prositi bude, že dá jemu a dvé to druhému ŠtítV. 121, dwe to má vrátiti duplum Ol. Ex. 22, 9, ty díly na tree dělíme KolČČ. 20ᵇ (1543), její díl jest na dwy rozdělen (pro dvě děti) a pak-li by pán buoh woby těch dětí ráčil rozlúčiti s tímto světem t. 207ᵇ (1554), za try prasat t. 110ᵇ (1549), dwé a dwé vezmeš Br. Gen. 7, 2, dvý pacholat ŽerKat. 103, obý Pam. 3, 65, dvé dítek Us. spis., prkno je na dví (t. zlomeno), ve dví Us.;
sg. gen. masc. neutr. dvého atd.: jedno z dweho Pass. 558, pójčiž mi treho chleba EvZimn. 52, toho j’ sě treeho střieci Štít. ř. 134ᵃ, Job děkoval z obeho Alb. 24ᵇ, by treho toho neučinil tria ista Ol. Ex. 21, 11, užitek obeho.t. Sir. 20, 22, toho obeho KolČČ. 80ᵃ (1547), KolEE. 211ᵃ (1643), kromě toho treho Br. Jg., z toho dwýho Beck. 1, 165, ze dvého Us. spis.;
sg. dat. masc. neutr. dvému: ke trému ŠtítV. 211, proti tomu dwemu Brig. 133ᵃ, k tomu trému Kom. Jg., ke dvému Us. spis.;
sg. lok. masc. neutr. dvém: o prvém treem die sv. Řehoř Štít. ř. 125ᵇ, o tom trem t. 192ᵃ, ač sě v tom dwem nestřěžeš AlxV. 289, tak mi myslce w obem stáše t. 869, ve dvém ŠtítV. 215, ve trém t. 224, po dwem vezmeš Ol. Gen. 6, 19, jmajíce po dwem jehnec t. Cant. 4, 2, we dwem pokolení Koř. 1ᵃ (předml.), na obem boku Kladr. Ex. 28, 25, v obém tom Vel. Jg., po dvém Br. Gen. 7, 15 a j., po dvém Us. spis.;
sg. instr. dvým, podle dobrým: nemohú-li tiem obym své mysli ustanoviti Štít. uč. 41ᵃ, dwym jej ukárali Štít. ř. 144ᵃ, obym tiem máme příčinu ku pokoře t. 148ᵃ, tiem trym troje činy činiti móžem t. 228ᵃ, mezi dwym Alb. 10ᵇ, Kruml. 143ᵃ, obym zpósobem List. 1417 Card.,
