mohli bychom také trogeho bráti za = trojého, t. j. za tvar složený (s jotací skleslou).
414. Tvary sklonění zájmenného jsou pravidlem v stč.; ještě Blah. 246 zavrhuje trojí a doporoučí trůj, troje, troje; v nč. bývají vedle tvarů složených v nom. a akk. v jazyku spisovném, dílem také v nář. ob.
Sing. nom. akk. masc. dvój, trój, obój, -uoj, -ůj. Na př. troy póhon Rožm. 87 a j., jenž jest troy a jeden Modl. 126ᵃ, Marta ten truoy otdiel spravováše Pass. 333, troy stav Štít. uč. 67ᵃ, troy řád t. 65ᵇ a j., troy hod Štít. ř. 233ᵃ, troy rozum Alb. 96ᵇ, troy čin t. a j., dwoy lid t. 91ᵃ, oboy lid Ol. 1. Reg. 4, 3, troy stav NRada 1153, obój bratr Papr. (DalJ. str. 243), pláč jest truog Hád. 108ᵇ, oboy los Ben. Esth. 10, 11, dělají cukr dwoy KabK. 25ᵇ, dwůg lid Br. Gen. 25, 23, trůj základ Kom. Jg., zákon obůj t.; nč. (archaist.) dvůj atd. –Neutr. dvoje. Na př. (tělo) duoge, troge Kunh. 149ᵃ, dwoge svěcenie Pass. 384, t. 421, troge svěcenie t. 422, dwoge přispořenie t. 308, spasenie dwoge Modl. 146ᵇ, nenie dwoge tělo božie ani troge t. 134ᵇ, skrzě troge pomodlenie t. 157ᵇ, dwuoge rozdělenie OtcB. 5ᵇ, dwuoge utěšenie t. 28ᵇ, troge odpověděnie Krist. 97ᵇ, dobroděnie jest troge Alb. 70ᵇ, dwoge z mrtvých vstánie Štít. ř. 18lᵇ, aby dwoge toho bylo duplum Ol. Ex. 16, 5, dwoge pokolenie t. Jos. 14, 4, dwoge rúcho Ben. Súdc. 17, 16, troge podobenstvie t. 4. Esdr. 4, 3, propuštěno oboge do důchodu KolEE. 367ᵃ (1677), (Kateřina) přijala oboge t. 123ᵃ (1731, totiž 1½ kopy a opět 1½ kopy), dvoje, troje složení (ve mlýně) Us. Jg.; dvoje sukno, (jídlo) na dvoje, na troje Us., dvoje, troje BartD. 25 (zlin.), t. 76 (val.), troje zlatých jablek Hatt. slc. 203; změnami dial. dvojo, trojo t. 83 (han.), dvojo, trojo, obojo t. 99 (laš.), analogií podle kmenů tvrdých. – Fem. nom. dvojě, přehlas. z dvoja, sklesnutím jotace dvoje. Na př. trogye přě Rožmb. 88, dwogye podstat Pass. 295, dwogie podstat t., jednota trogye Modl. 60ᵇ, trogye jednoto (vok.) t., dwogye věc Alb. 26ᵃ, obogie strana List. JHrad. 1388, trogye věc AlxV. 17, dwuogie věc OtcB. 87ᵇ, jest troge věc Štít. ř. 320ᵃ, dvoje věc Ben. Jg., dvoje věc Us. v. dvojí, dial. dvoja, troja BartD. 25 (zlin.), t. 76 (val) a j., teče voda dvoja Suš. 400, teče voděnka troja t. 529. – Fem. akk. dvoju, -iu, -i: troyu bolest silnú měla UmR. 113, pro dwogy věc Pass. 389, truogy věc t. 398, trogy kázn Štít. ř. 241, obogy věc ukázal sem Brig. 57ᵇ; dvoji věc Us. v. dvojí, dial. dvoju BartD. 25 (zlin.).
Sing. gen. masc. neutr. dvojeho. Jen v stč., na př. kteréhož trogeho v jednotě vyznávámy Modl. 84ᵃ, trogeho zapřěnie Krist. 97ᵃ, dwogeho úmyslu Koř. Jak. 1, 8. – Fem. dvojie, sklesnutím jotace -é, zúž. -í, tvar zájmenný v koncovce stejný se složeným pěšie: činem trogie chzcty ApD. d, z dwogie věci Pass. 196, ze dwogie věci Krist. 97ᵇ, podle trogye cěsty Alb. 96ᵇ, trvogíe věci OtcB. 129ᵇ, troge věci potřebie jest
