Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<502503504505506507508509510>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

čijej t., Hatt. slc. 97, do čijej (stáje) Duš. 430 (slc.); – dat. čijemu, čijej Hatt. slc. 97; – lok. čijem, čijej t.; – instr. fem. čijú, laš. čijum BartD. 121; – plur. čije, čije sú to koně Suš. 254, čijé to húsky Duš. 430 (slc.). – Tvary tyto upomínají na stsl. čij- z čьj- a jsou na pohled starožitné, ale v skutku původu pozdního.

2. Místo „chlapec Novákův;“ říká se „chlapec Novákových“, a podle toho také dial.: čich je to chlapec, nečich dům BartD. 2, 173 (han., blansk.). K tomuto gen. čích přivěšují se pak koncovky gen. -ho a dat. -mu a říká se: vod čichho chlapca, čichmo chlapcovi t.; srov. pl. gen. jejich a z toho jejichho, jejichmu v § 402.

3. Vedle skloňovaného její bratr, gen. jejího bratra, dat. jejímu bratru atd. vyskýtá se jako zvláštnost u některých spisovatelův i neskloňované: její bratr, její bratra, její bratru atd., v. § 403. Tento zvláštní způsob přenáší se pak také sem a píše se chybně na př. pl. lok. čí m.čích, v čí ňadrech atp.; v jazyku ob. chyb takových není.

13. sь, sen.

Kmen zájmena tohoto je sь-, = lit. ši-, lat. ki- v cis, citer, germ. hi- v got. dat. himma huic, adv. hi-drē huc atd., tedy z pův. kʼi-; srov. Brugm. I, 36 a j. Je to tedy zájmeno kmene , srov. t. II, 684 a Lesk. Declin. 110.

Kmen ten jeví se v sing. nom. akk. masc. . Na pohled mohlo by se zdáti, že je kmene -jo a podle vzoru ; ale tu by musilo býti šь, ze *sjь.

Z kmene jest bezpochyby také plur. nom. akk. neutr. stsl. si haec, z pův. kʼī; srov. Brugm. II, 684.

Naproti tomu stejně znící sg. nom. fem. stsl. si vysvětluje se jako jmenný sg. nom. prorokyni, nesúci, nesši, bohatějši, v. nahoře §§ 7, 171, 263, 270, 275.

Z pádů jiných shoduje se většina se vzorem ; zejména shodují se v češtině sg. nom. akk. neutr. se a je, sg. gen. masc. neutr. sego a jego, fem. sie a jie, dat. masc. neutr. semu a jemu, lok. sem a jem, dat. lok. fem. , siej a , jiej, instr. sím, śú a jím, , du. dat. instr. sima a jima, plur. nom. masc. si a ji, gen. lok. sich a jich, dat. sim a jim a instr. simi a jimi. Vyložiti, kterak ze kmene sь- se stalo se- (v se, sego atd.), vlastněji řečeno, kterak z kʼĭ- se stalo kʼe-, není lze; a proto nezbývá výklad jiný, než že tvary se- se vyvinuly analogií podle vzoru : sg. nom. akk. neutr. se podle je, gen. masc. neutr. seho psl. sego podle jego atd. A stejným způsobem, analogií, vykládati lze také tvary si-, na př. sg. instr. sím stsl. simь, du. dat. instr. sima, pl. gen. lok. sich stsl. sichъ atd., ačkoliv tu snad mohl bývati vznik také jiný; jistoty se tu dobrati nelze, poněvadž

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety a 25 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).