51, on s ohaři a zzen (s) střielem Pil. b, on objězdem zzen v zásady t., pak-li by nevložil póhonu ve dsky toho dne ale ſen na zajitřie Rožmb. 103, zen hi on AlxBM. 1, 34, zen zastřělen onen zboden AlxB. 2, 3, a zen z Syrska markrabie t. 3, 33, za ſſen světek AlxV. 539, on (zove) Radvana zen Mladotu, a ſſen Jana on Radotu, on špalnieř juž na sě vleče a ſſen potřěbuje meče, na 'nom již železa brnie a ſſen tepruv usýpá brně, některý již vzpíná pláty a ſſen juž drží štít zlatý t. 1390—1397, i ſſen i on t. 1567, Sen i on na oři čilém t. 1575, on juž leží... a ſſen ješťe duši zbierá t. 1750, on leží zbitú hlavú a ſſen mra vťal zuby v trávu t. 1754, on sě ješťe živ obracie a ſen jiuž mra krví vracie t. 1758, onomu uťata ruka Sen sě drží sotně luka t. 1762, ſen i onen DětJež. 6ᵃ;
sien, v dokladech mladších: i ſien i on búchá v hlavu Podk. rkp. ČMusea 4. D. 4 1. 129ᵇ, i ſyen i on búchá v hlavu t. rkp. knih. univ. Pr. 17. F. 50 1. 28ᵇ;
sí, novotvar: v síž rok vertente anno Mam. Jg.; srov. taktéž pozdní stsl. sij, si a sej, ze sьjь.
Neutrum
se, stejné se stsl. se: ze hi ono AlxBM. 5, 9, dávaje na mysl ſe i ono Štít. uč. 111ᵇ; zzi zze z libské země t. j. si-se = ti-to svD. 17; jenž ze Rožmb. 14 (=jenž se, t. jest? doklad nejistý); letoſe t. j. léto-se MVerb., z čehož je pozdější adv. letos, letoſſ Prešp. 156 atd.; tomu podobné jitros, gitroſſ mane Prešp. 157, gytroſſ Rozk. 279, je buď z jutro-se, anebo analogií podle letos; Jg. a Kott uvodí též jaros = in diesem Früh-jahr, prý slc; – sem patří také se v interj. se-ova ecce: Se-owa počneš i porodíš syna EvSeitst. Luk. 1, 31, Se-owa t. Mat. 11, 8, t. 11, 10 a j.
sie, v dokladech mladších, shodné s taktéž pozdním stsl. sije ze sьje: ješto myslí ſie i ono ŠtítMus. 136ᵃ, pósobenie ſie i ono t. 147ᵇ, myšlenie nečisté i ſie i ono mějíše Otc. 94ᵇ; netoliko ústy, ale také srdcem siež poviedajte Mat. Rozb. 741; – v interj. sie-ova ecce: Sye-owa král tvój přišel k tobé EvSeitst. 21, 5.
Fem. nom.
si, shodný se stsl. si, nemá v č. dokladu; hledali bychom ho v textech starých, ale tu nevyskytuje se vůbec žádný sg. nom. fem. zájmena tohoto; jest doloženo jen
sie, z doby mladší: ſie i ona ruka Kruml. 33lᵇ (v ČČMus. 1884, 34 jest mylně udáno 317ᵃ m. 331ᵇ).
Fem. akk. śú, siú, sí, z pův. sьją, stsl. sьją a siją. Ve výrazich
noc-siú, z čehož změnami dalšími jest noc-sí a nocí = tuto noc, této noci, hac nocte: chci vám nocz ſyu Ježíšě jieti Hrad. 78ᵇ, vy mne nocz ſy všichni otstúpíte t., dřiev než nocz ſy zapěje kokot t. 79ᵃ, nocz ſy dám sě viděti Otc. 79ᵇ, ež máme noczij na jitřni vstáti Štít. ř. 18ᵃ (= tuto noc, t. štědrovečerní, o níž tam je řeč), zjevuji vám veliké utěšenie,
