ve skloňování zájmenném kmeny -ĭ jsou řídké a nedostává se tvarů, které by zřetelně svědčily, že a jak jsou utvořeny z kmene -ĭ.
Sing. akk. fem. č. śú vznikl ze sьją, dosvědčeného v nejstarších textech stsl. (v Zogr. 12krát, v Cod. Mar. 5krát, vedle varianty siją, která je v Zogr. též 12krát, v Cod. Mar. 25krát atd.). To je důležitý starý tvar se sьj-. Důležitý proto, že se během času šíří sьj- odtud dále: tím vykládati jest zejména stsl. sije- (ze sьje-) místo se- v sg. nom. akk. neutr. sije, dat. sijemu atd., a podobně české sie- v sg. nom. akk. neutr. sie, gen. sieho, dat. siemu atd. Oboje vyskytuje se až v textech pozdějších: čeština má v dokladech starých dostatečně hojných z pravidla nom. se, gen. seho, dat. semu atd., a teprve v textech pozdějších také sie, sieho, siemu atd., a totéž nalézá se v stsl. České sie- a stsl. sije- (sьje-) nesouvisí bezprostředně, každé vyvinulo se až na své půdě domácí; ale oboje vzniklo stejným způsobem, analogií. V č. vnikla analogie i do sg. nom. sen, jehož se- je ze sь a jež je tím změněno v sien.
Když byl sg. nom. neutr. sie, fem. sie, gen. masc. neutr. sieho, fem. sie atd., shodovalo se zájmeno toto ve mnohých tvarech se vzorem sklonění složeného pěší, a přidělán i shodný s tím sg. nom. masc. sí.
K některým tvarům přivěšuje se enklit. -ž(e); srov. ten-že a tý-že v §§ 382 a 383.
Zájmeno toto jest již době stč. archaismus, který jen v jistých rčeních a omezených případech se vyskýtá; časem zaniká víc a více, velice ho ubývá zejména v stol. XV, a od pol. XVI jsou po něm již jen stopy, které se dosud udržely v adv. dnes, letos, po-sou-dobu.
V následujících §§ podávám doklady všecky, které mám shledány; pro dobu starou, stol. XIII a XIV, je to seznam trvám úplný.
420. Sing. nom. akk. masc.:
s(ь), stsl. sь, v adv. dnes = dьnь-sь: akkusativy dьnь a sь spřáhly se ve výraz adverbialní dьnьsь, a z toho je podle pravidla jerového správné dnes, srov. I. str. 155; – vedle toho vyskytuje se také dens: nebesa dens otvoriti Kunh. 147ᵇ, rači ny dens nakirmiti t. 149ᵇ; toho vznik vysvětliti jest podle téhož pravidla jerového z nespřeženého výrazu dьnь sь, srov. I. str. 169; – dále patří sem také večeros: weczeroſſ Pass. (614, Prešp. 157, proč chodie weczeroſſ kněžie koledovat (= dnes večer, je tu řeč o štědrém večeru) Štít. ř. 18ᵃ, ostaneš-li weczeros zde Otc. 282ᵃ (tak i na témže místě v OtcB. a OtcC.), weċzeros vespere Ol. Ex. 16, 8, BiblA. tamt., dáť vám hospodin masa weczeros Lit. tamt., weċeros Kladr. tamt., dajmy jemu weċzeros vína piti hac nocte Ol. Gen. 19, 34, veċeros vespere MamV., daj jí (ženě) weczeros pokoje užiti Trist. 324; z večerъ-sь, se střídnicí -o- za -ъ-, srov. I. str. 58 a 231, bezpochyby vlivem adv. leto-s;
sen, ze sь-nъ, jako ten z tъ-nь atd., v. § 380 č. 7; zzen hi on Jid.
