-e-, gey nebo podobně, a tomu není dokladu; gey textů pozdějších je ze staršího jiej atd.
Sing. instr. masc. neutr. psl. a stsl. têmь, jimь. Přípona pádová jest -mь, táž co ve sklonění jmenném, v. § 13. Místo kmenů to-, je- jest tê-, ji; jako v plur. instr. aj., v. § 378 a doleji du. dat. instr.; snad aby nebyla kollise s lok. tomь, jemь, srov. Leskien Dědin. 117 a Schmidt KZ. 26, 6.
V češtině je z toho tiem zúž. tím, jím.
Fem. psl. a stsl. toją, jeją. Podle skr. tajā atd. je tu -oj-, toj- atd. od pradávna. Koncovka však měla by býti a, a jest -ą. To se vysvětluje tím, že tu byl ještě enklitický přívěsek -m, a z býv. tajā-m je slov. toją.
V č. jsou tvary stažené tú, jú. Nestaženo zachovalo se jen tojú ve výraze adverbialním mezi-tojú přehlas. mezi-tojí.
Du.nom.akk. psl. a stsl. masc. ta, ja, fem. neutr. té, ji shodují se se skloněním jmenným, stsl. raba, orača, rybê, mêstê, duši, moŕi.
V č. je rovněž náležité masc. ta, ja přehlas. jě, a fem. neutr. té, ji. A také shoda s příslušnými tvary sklonění jmenného tu jest, na př. masc. jě jako oráčě fem. a neutr. tě jako rybě, městě atd.; jenom v masc. kmenů tvrdých shody není, a to proto, že substantiva zde mají novotvar -y, chlapy proti stsl. raba, srov. § 14.
Du.gen.lok. psl. a stsl. toju, jeju. Podle skr. tajōš atp. jest tu -oj-, toj- atd. od pradávna; koncovka pak -u jest stejná s koncovkou téhož pádu sklonění jmenného.
V č. je z toho stažením tú, jú. Také jejú se vyskýtá; na pohled tvar nestažený a tedy starožitný, spíše však novotvar, v. § 403.
Du.dat.instr. psl. a stsl. têma, jima. Přípona pádová je tu -ma, jako ve sklonění jmenném, v. § 14; místo kmenů pak to- a je- jest tê- a ji-, jako v plur., v. § 378 a nahoře sg. instr. têmъ.
V č. těma, jima.
Plur.nom.stsl.masc. ti, ji, akk. masc. a nom. akk. fem. ty, ję. nom. akk. neutr. ta, ja, česky ti ji, ty jě, ta ja přehlas. jě, srovnávají se zase s příslušnými tvary jmennými -i, -y, -ę č. -ě, -a, o kterých v. v §§ 15 a 16.
Plur. gen. psl. a stsl. têchъ, jichъ. O plurálovém tê-, ji- viz v § 378. Koncovka -chъ je z pův. -som, Osthoff Morphol. Untersuchungen I, 207, proti skr. -sām; bývalé -som pak rozkládá Leskien, Partikel -am 102, v -so-m, kdež -so jest identické s příponou sg. gen., če-so atd., a -m přívěsek enklitický.
V češtině je z toho těch, jich.
Plur. dat. psl. a stsl. têmъ, jimъ, t. j. plurálové tê-, ji- a přípona dat. plur. -mъ, jako ve skloňování jmenném, v. § 18.
V č. je z toho těm, jim.
Plur.
