vůbec,aby byly stejnoplatné také pro gen. Odtud bývají pak gen. a dat. lok. v sing. fem. stejné a zní podle rozdílnosti dialektické dílem té, jie, dílem téj, jiej; na př. gen. i dat. lok. té našie řěči, anebo gen. i dat. lok. téj našiej řěči.
Týž rozdíl kdysi byl a tytéž změny stejným časem dály se, jako při zájmenných tvarech sg. fem. gen. a dat. lok., tak i při stejných tvarech sklonění složeného: byl gen. dobré, pěšie a dat. lok. dobréj, pěšiej a bývá potom jednak dobré, pěšie, jednak dobréj, pěšiej, oboje stejnoplatné za gen. i dat. lok. Během dalším usazovaly se pro gen. i pro dat. lok. tvary stejné, ale byl v tom zase rozdíl místní: tvary s -j ovládly na území českém východním, tvary bez -j většinou na západním; pozoruhodno pak jest nářečí doudlebské, ve kterém dochoval se rozdíl starý: gen. ty dobrý (= té dobré) vody a dat. lok. tej dobrej vodě, srov. Kotsm. 24 a zde doleji § 437 č. 2.
10. V sing. dat. masc. neutr. odsouvá se -u a bývá -m’ místo -mu, a také to bývá též ve sklonění složeném, srov. I. str. 265; na př. tom BartD. 24 (zlin.), tom našém dobrém strýčkovi t. 73 (val.).
11. V nářečích pak, kde se říká dat. tom' místo tomu atp., mají tvary -m’ a -mu stejný význam, béře se tedy – analogií zvratnou – také pro sg. lok. masc. neutr. tvar -mu za stejnoplatný s -m a říká se na př. na tomu poli, o komu BartD. 38 (velick.), na tomu našému pěknému dvori, o kterému, mojému bratrovi, o jednomu dobrému královi t. 2, str. VIII (též).
Jiná dial. zvláštnost v tomto pádě je při kmenech měkkých, které mívají -om místo -em, podle kmenů tvrdých; na př. v čom, našom, ve všom Šemb. 23 (stř.-česk.), Tomsa 208, 221, 233 (zavrhuje) a j.
12. Pro sing. dat. lok. fem. jsou v češtině tvary nejstarší téj, jí a vzniklé z nich novotvary tiej, jiej, v. § 379. Z tvarů těch pocházejí pak všecky ostatní, jež dále poznáváme.
Tvar jí vyskytuje se již v textech nejstarších; je tedy starší než úžení é v í, nelze ho vyvozovati z předpokládaného *jéj, a drží se stále, v. § 401.
Z tvarů téj, tiej, jiej ztrácí se časem -j a vznikají tvary té, tie, jie; na př. tee křivdě Pr. pr. 243, w te řeči AlxH. 2, 21 po oné (t. chvále) Štít. uč. 55ᵇ při gedne hořě AlxH. 4, 37, w tye prosbě Hod. 75ᵇ, na gednye straně ML. 116ᵇ k řěcě gyez Araxes dějů AlxM. 4, 18, vlasti gyezto Syria dějí Pass. 323, by gíje (dceři) co otec odkázal Pr. pr. 252, giézto (ženě) zjěvi sě anjel Ol. Súdc. 13, 3, hora w niez si bydlil ŽWittb. 73, 2, na níje (korúhvi) Pr. pr. 257, ku pomoci naffye Modl. 170ᵇ, w naſfye truchlosti tamt. 171ᵃ a j. Tvary té, jie jsou zněním stejné s gen. té, jie; ježto pak v dat. lok. znamenaly tolikéž co téj, jiej, vznikly i pro gen. tvary téj, jiej místo a vedle náležitých tvarů té, jie, viz zde č. 9.
Jiné
