plameni ohnivém Ol. Ex. 3, 2, v tomto plameni ChelčP. 167ᵃ, w plameni ohně Br. Isa. 66, 15; na tom prameni sú mlýni Lobk. 33ᵃ o prameni Jel. Jg. – -e, stsl. kamene, č. jen dne, ve-dne, v. doleji § 357. ě, -u, jako o-km.: na hřebeně, v ječmeně, na kameně Us.; po velikém jelenu Trist. 248, na kamenu Ben. Súdc. 9, 5, Háj. 69ᵇ, na kmenu Br. Gen. 40, 10, t. Jer. 8, 31, w korzenu ŠtítPař. 48ᵃ, ChelčP. 11ᵇ, w plamenu Kruml. 439·, Comest. 55ᵃ, ChelčP. 169ᵃ, při pramenu Br. Isa. 19, 7, w prftenu Brig. 170ᵇ; o hřebenu, kamenu atd. Us.; – -ňu po kameňu Suš. 53, kameňu chrom. 274, kořeňu Btch. 269 (dbeč.), kameňu slc.
Sing. instr. kamenem, stsl. kamenьmь, podle mužsk. ĭ-kmenů. Vždycky tak a dosud. - něm v nář. vých. podle BartD. 23 a j., chrom. 274, kořeněm Btch. 269 (dbeč.), česala jich hřebeněm Suš. 439.
354. Du.nom.akk.vok. stsl. kameni, v č. nedoložen. – Za to jest -ny, někdy též -na, jako v mužsk. o-kmenech: dva kameny Ol. Ex. 28, 9, dva kořeny hřéchu jsta ŠtítOp. 15ᵃ (písař liší y a i správné), dva jsta korzeny ŠtítMus. 54ᵇ dva korzeny hřiechóv jsta t., (dvou studnic) pramena scházieta sě Comest. 235ᵃ.
Du.gen.lok. stsl. kameniju, podle ĭ-kmenů; v č. nedoložen.
Du.dat.instr. stsl. kamenьma, podle ĭ-kmenů; v č. nedoložen.
355. Plur. nom. vok. kamenie, zúž. -ní, stsl. kamenije; je to vlastně kollektivum sg. nom. -ьje, vzaté za plur.; srov. Scholvin, Jag. Arch. 2, 533,a zde § 129, 4. Doklady: rozptýleni jsau kamenij svatyně Konáč (1547) 18ᵇ plamenie z ní (Aetny) sopcí Mand. 20ᵇ; v poli jsou kameni Us. podkrk., zkrác. m. -ní. – -i, -ové, -y, jako při mužských o-kmenech: kniežata utonula jsú, sešli v hlubinu jako kameni quasi lapis ŽMus. Moys. 5, prameni moſazni tečiechu Comest. 15ᵇ; jeleni Us.; kamenowee Ben. Job. 28, 6, korzenowé t. 8, 17,pramenowé t. 4. Esdr. 4, 7, kamenowé Br. Ezech. 13, 11 atd.; hřebeny, kameny atd. Us. – -ně v nář. vých.: kameně BartD. 23 (zlin.) a j., chrom. 274, kořeně Btch. 269, zlaté prsteně Suš. 439 atd.
Plur. akk. stsl. kameni, podle ĭ-kmenů, v č. nedosti dosvědčeno; ve rčení: sbírat kameni Us. podkrk. může býti -ni nominativ pl., vzatý za akk. – -ny, podle mužsk. o-km.: když geczmeny žní Ol. Ruth, 1, 22, skrze ty kameny Ben. Jos. 4, 6, vyzdvihneš kameny Br. Deut. 27, 2, zastavil prameny Ben. 4. Esdr. 13, 44; hřebeny, jeleny, kameny atd. Us. – -ně, v nář. vých.: geleňe Dolež. 36,kameňe t. 29, chrom. 274, kořeně Btch. 269, dělala z nich (z vlasův) prameně Suš. 439atd.
Plur. gen. kamen, stsl. kamenъ, tvar náležitý. Dochováno jen kamen, kořen n. kořán a střmen. Doklady: kdež náviece kamen valé AlxH. 8, 23, osm kamen vlny KolC. 702ᵇ (1589), deset kamen Dobr. Jg.; chtiece sě vydřieti z korſen Pil. c, elementa chtěla sě vydřieti z korſen AlxB.
