Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<402403404405406407408409410>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

tržema kauſky KolEE. 14a (1725) atd., v nářečích obecných dosud a velmi rozšířeno.

Tvar třmi časem zaniká a vstupuji na jeho místo tvary nové třimi, třími, -ma, vzniklé podle nom. akk. tři a gen. tří; na př. se trzymi sty rytieři Alxp. 77, se třymi Háj. 353ᵃ aby mne třimi kyji bili Solf. 8, tříma věcmi Lomn. Jg., třjmi Rosa 118, třjmi jazyky Beck. 1, 103 a j., třjma prsty t. 1, 95, třjmi Dolež. 59, třimi Pelzel² 144; a dále tvary třemi, třema, ustrojené zase podle dat. třem a lok. třech: třema Drach. 66, třemi Rosa 118, třemi jazyky Beck. 1, 103, třema slovy BílD. 210, tržema kauſky KolEE. 14ᵃ (1725), třemi Dolež. 59, Pelzel² 144, Dobr.² 204 atd. dosud třemi Us. spis., třema Us. ob., třema BartD. 22 (zlin.), t. 72 (val.), t. 82 (hran.), t. 89 (stjick.) a j., trema t. 35 (blat.), t. 37 (stráň.).

Vedle čtyřmi je také čtřmi, mezi čtřmi hřiechy HusE. 1, 157.

Dále proniklo a rozšířilo se čtyřmi, -rma: cztyrmidczat let Vít. 46ᵃ čtyřmi tisíci Břez 2, čtyřmi Drach. 71, Rosa 118, spolu ze cztyrma dětma KolEE. 150ᵇ (1700), mezi čtyřma živlami BílD. 13 aj., čtyřmi Dolež. 59, Tham 65 atd., čtyřmi v. čtyřmi Dobr.² 204. čtyřmi v. čtyřmi také v jaz. spis. štyrma Us. ob., štyrma BartD. 22 (zlin.), t. 72 (val.), t. 82 (hran.), t. 89 (stjick.) a j., štyrmi slc.

V nářečích východních jsou krom toho ještě tvary: štyrema BartD. 22 (zlin.), t. 117 (laš.), s koncovkou podle dat. štyrem, lok. štyrech a podle třema; – -omi, -oma: třomi, štyromi BartD. 117 (laš.), třoma, štyroma t., tromi slc.

Kde tvary -om- a -em- pospolu se vyskytují, vkládá se do nich někdy rozdíl rodový: troma, štyroma béře se za masc., trema, štyrema za fem. BartD. 37 (stráň.); výklad viz při stejném rozdílu nahoře v genitivě.–

V. Skloňování kmenů souhláskových.

Kmeny souhláskové jsou podle § 4: A) mužské zakončené v souhlásku -n, na př. kamen- v subst. kámen gen. kamene; B) střední v -n, na př. ramen- v subst. rámě gen. ramene; C) kmeny -s, na př. nebes- v subst. nebe plur. nebesa; D) kmeny -t, na př. kuręt- v subst. kuřě gen. kuřěte; a E) kmeny -r, na př. mater- v subst. máti gen. mateře.

Vedle toho bývají uvozovány také kmeny -v, na př. svekrev- stsl. svekrъv; ale to jsou vlastně kmeny -ū, jejichžto -ъv- se vyvinulo z býv. -uu̯, vznikajícího v jistých případech z koncovky kmenové -ū. Viz §§ 5 a 300 sl.

A) Mužské kmeny -n.

Vzor kámen, kmen kamen-.

Sem patří subst. den stsl. dьnь, hřeben stsl. grebenь, jěčmen stsl. jęčьmy gen. -mene, jelen stsl. jelenь, kamen stsl. kamy gen. -mene,

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 8 měsíci a 24 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).