kmen dluž. kmeń, kořen stsl. korenь n.korę gen. korene, křemen stsl. kremenь, plamen stsl. plamy gen. -mene, pramen stsl. pramenь, prsten stsl. prъstenь, řemen stsl. remenь, střmen nč. střemen stsl. strъmenь; podle Jg. též strumen pol. strumień. Některá substantiva jiná, která by podle stsl. zde měla býti, přešla ke vzorům jiným, a naopak některá zase odjinud přešla sem; o tom v. § 356.
Skloňování, v němž jest mnoho tvarů podle vzorů jiných, jest toto: sing. nom. kámen; dial -ň vok. kameni; -e; -ňu akk. kámen; jelen, -na; -ň, -ně, -ňa gen. kamene; na, -nu; -ně,- ňa dat. kameni; -nu, -ňu lok. kameni; -ně, -nu, -ňu; ve-dne instr. kamenem; -něm du.nom. akk. vok. kameny; -a; dni gen. lok. – dat. instr.– plur. nom. vok. kamenie; -i, -ové, -y, -ě akk. kameny, -ě; dni gen. kamen; -óv atd.; -ňů dat. kamenóm atd.; -nom lok. dnech, kameniech atd., -ech; -ňech, -ňoch instr. kameny, -nmi, -nami atd.
Výklady a doklady ku pádům jednotlivým.
353. Sing.nom.akk. V stsl. jsou tvary kamy, jęčьmy, plamy, s -y z pův. -ōn, v. § 7; v č. jich není. Vedle toho jest tvar -enь, stsl. kamenь atd., podle ĭ-kmenů, a ten je v češtině pravidlem: kámen, den, hřeben, ječmen stč. jěčmen atd. V nářečích východních je za to -ň: deň, ječmeň, jeleň, kameň, kořeň, křemeň, plameň, řemeň BartD. 28 (zlin.) a j., Šemb. 35, chrom. 274 (mimo ječmen), Btch. 430, prsteň Suš. 92, jačmeň, kořeň, remeň atd. BartD. 40 (hroz.), t. 60 (val.) a slc., jačmyň, kamyň, płamyň atd. BartD. 102 (laš.). Životné jelen má akk. jelena Us. podle o-kmenův, a v jazyku starším jelen, v. § 27, 2, b).
Sing. vok. kameni, podle ĭ-kmenů: o plodný kmeny, stkvěj sě Hod. 9ᵃ, jeleni Dolež. 36, kameni, kameni! Suš. 263, kameni, prameni atd. Us. – -e, podle o-kmenův: jelene, prstene Us. – -ňu, podle jo-km.: kořeňu Btch. 269.
Sing.gen. kamene, stsl. kamene, z pův. -en-es, tvar náležitý. Na př. dne, ote dne do dne ŽKlem. 95, 2 a j., Us.; hřebene, s kostmi hrzebene ručnieho Sal. 709, o ráně hrzebene t. 566, o zlámaní hřebene Sal. Jg., hřebene
