hřebene Us. spis.; ječmene, jěčmene, tři dvojicě gyecmene Koř. Zjev. 6, 6, hrst geczmene Ol. Ezech. 4, 9, hrst geczmene t. 13, 19, geċmene i ovsa Háj. 207ᵇ, z gečmene Br. Lev. 27, 16, geczmene KolEE. 94ᵇ (1721), ječmene Us. spis.; jelene Dolež. 36; kamene, v camene Reg. I. r. 1210 a 1237, z kamene Ben. 4. Reg. 19, 18, tvrdého kamene Háj. 42ᵇ kamene přetvrdého Br. Jer. 17, 1, z kamene Us. Jg.; kmene, z králového kmene Mill. 54ᵃ, kniežecího kmene Baw. 134, z kmene Háj. 295ᵇ, Br. Deut. 22, 15, kterého jsou kmene Kom. Jg., kmene Us. spis.; kořene, od korzene Štít. uč. 20ᵇ, kořene ŠtítOp. 29, z korzene Hod. 14ᵇ z kořene Kruml. 9ᵇ, u korzene bory Ol. Ex. 19, 17, pevného kořene Ben. Job. 5, 3, z toho kořene Háj. 290ᵃ kořene płodícího Br. Deut. 29, 18, kořene Us. spis.; křemene, z krſemene ŽKlem. 157ᵃ, krzemene Ol. Súdc. 15, 11, najtvrdšího ſſkřemene Háj. 169ᵃ, škřemene Br. Jg., křemene Us. spis.; plamene, svého plamene Vít. 89ᵃ, z prudkosti plamene Br. Isa. 47, 14; pramene, svatého ducha pramene Vít. 89ᵃ, prudkého pramene Háj. 14ᵃ, pramene Us. spis.; prstene, miesto prſtene Brig. 118ᵇ; strumene Us. krk. Jg. – -a, -u, podle gen. duha, -u: nesně prſtena Brig. 147ᵃ, z kořena Kruml. 9ᵇ, u kamena Ben. I. Reg. 20, 19, z geczmena t. Ruth 3, 15, geczmena setého KolEE. 401ᵇ (1651), od kamena t. 329ᵇ (1721), prostřed plamena Otc. 133ᵇ; křesťanského kmenu Kat. 188, králového kmenu Mill. 54ᵃ, bez třmenu Har. I, 125, kořenu jeho Br. Dan. 4, 12, z kořenu BílC. 114; kamena a -nu, ječmena atd. Us. – -ně, -ňa v nář. vých., podle gen. oráče, -ča: kameně chrom. 274, kameňa, z kořeňa atd. BartD. 23 (zlin.), t. 72 (val.), płamyňa, do jačmyňa t. 117 a 359 (laš.), Btch. 269 (dbeč.), kameňa atd. slc.
Sing. dat. kameni, stsl. kameni, tvar náležitý. Na př. k kameny- úraza Pror. Isa. 8, 14, k jednomu kameni BrigF. 64, k kameni Ben. Jos. 15, 6, dřevu a kameni Br. Deut. 28, 36 atd., Us.; k kmeni Sal. 361; k korzeny Štít. uč. 20ᵇ, připodobněni jsú plameni Ben. 4. Esdr. 13, 28, k plameni Br. Isa. 13, 8, k ſſkrzemeni Ben. Job. 28, 9; geleňi Dolež. 36 -u, podle o-kmenů: kutniemu kamenu Kruml. 72ᵇ, k tomu kamenu Ben. Job. 28, 16; náděje k kmenu Štít. uč. 20ᵇ, bludnému kmenu Kat. 160, kmenu planému Brig. 39ᵇ a j.; hřebenu, kamenu, kmenu, prstenu atd. Us. -ňu, kamenu chrom. 274, kořenu Btch. 269 (dbeč.) a též podle BartD. 23 a j.
Sing. lok. kameni, stsl. kameni, podle ĭ-kmenův. Na př. na kostelniem hrzebeny EvSeitst. Mat. 4,5; geleňi Dolež. 36; na kameny ŽKlem. 39, 3, Brig. 92ᵃ, na jednom kameny Pass. 354, na kameni HusPost. 192ᵃ, Háj. 15ᵃ, Ben. Jos. 8, 32, Br. Ex. 28, 11, na kameni Us. spis.; na kmeny PulkR. 37ᵇ, na tom kmeni Ol. Ex. 37, 20, Us. spis.; na vínném korzen i ChelčP. 202ᵃ; na ſſkrzemeni Ben. Job. 19, 24, v křemeni Us. Jg. (s. v. křemík); v plameny Štít. uč. 154ᵃ, w plameni Koř. 2. Thess. 1, 8, w plameni
