někdy rozdíl rodový: trom, štyrom béře se za masc., trem, štyrem za fem. BartD. 37 (stráň.); výklad viz při stejném rozdílu zde v gen. a j.
Plur.lok. třech, čtyřech, psl. -rьchъ. Na př. na trzech tyrzyech (trh) Rožmb. 295, na ctyrzech nohách Ol. Lev. 11, 20, po čtyřech Háj. 80ᵃ, Br. Ezech. 10, 21 atd., dosud tak v jaz. spis. a dílem i v nářečích, totiž třech skoro všeobecně, a místy také štyřech, na př. BartD. 32 (pomor.), t. 56 (dol.).
Místo třech je třích, podle gen. tří, k němuž se připojilo lokálové -ch, srov. zde výše dat. třím a také gen. třích; na př. na třjch místech Beck. 1, 303 a j., třích vedle třech Rosa 118, Jandit 63, Dolež. 59, Tham 65.
Vedle čtyřech vzniklo a rozšířilo se -rech: w cztirech Hug. 5, t. 10, na čtyřech nohách Vel. Jg., čtyřech Drach. 71, Rosa 118, Dolež. 59, Tham 65, čtyřech v. čtyřech Dobr.2 204 NejedlýGr. 204, štyrech Us. ob., BartD. 22 (zlin.), t. 72 (val.), t. 82 (hran.), t. 117 (laš.).
Dále jsou novotvary -och, podle dial. pl. lok. chlapoch atd.: třoch, štyroch BartD. 72 (val.), t. 117 (laš.), třóch, štyróch t. 89 (stjick.), troch, štyroch t. 38 (javor.), t. 42 (hroz.) a slc.; – -úch: třúch, štyrúch BartD. 72 (val.), podle gen. třú, třúch a dvú, dvúch, o čemž viz nahoře při genitivu.
Kde tvary -och a -ech v témž nářečí se vyskytují, vkládá se do nich někdy rozdíl rodový: troch, štyroch béře se za masc., třech, štyrech za fem. BartD. 36 a 37 (v některých nář. slov. na Moravě); výklady viz při stejném rozdílu zde v gen. a j.
Jako je dvú atp. genitiv a zároveň lokal, tak vzaly se také zde tvary gen. třú, štyr a štyrú za lokaly: v nář. val. o třú, o štyrú, o štyr BartD. 72.
Plur.instr. třmi, čtyřmi, psl. -rьmi. Na př. třmi: přede trzmy Pass. 64, přěde trzmy dny Ol. Jós. 20, 5, třmi hřiechy HusPost. lᵇ, trzmi kopami KolA. 1514 a j. (tu vždy tak), se třmi Háj. 57ᵇ, třmi řečmi Pref. 33, třmi řady Br. Ezech. 42, 3, třmi králi Břez. 17, (vůz se tržmj kolmj KolEE. 33ᵇ (1659); ještě Tham. 65 a NejedlýGr. 204 mají vedle nového třemi také staré třmi, Dobr.2 204 uvodí třmi jako zastaralé. – čtyřmi: ſtyrzmy dny Kat. 162, s svými czztirzmi syny Ol. I. Par. 21, 20, čtyřmi koňmi Háj. 165ᵇ, čtyřmi Tham. 65, NejedlýGr. 204, Dobr.2 204, a dosud tak Us. spis.
Jako všude jinde v pl. instr. místo -mi bývá později také vulgární koncovka -ma, tak také ve všech tvarech sem patřících, pokud do doby pozdější se dochovaly nebo do doby té se vyvinuly. Na př. třímá věcmi Lomn. Jg., čtyřma, třema Drach. 71, spolu ze cztyrma dětma KolEE. 150ᵇ (1700), mezi čtyřma živlami BílD. 13 a j., třema slovy t. 210, tržema
