prziſkocziwſy k ňemu Hrad. 126ᵃ, komornicě trziebywſſy pšenici i usnula Ol. 2. Reg. 4, 5, (sojka) družkami sě stydiewsi Baw. 83, žena světlo zažehſſi duom zpřevracela ChelčP. 180ᵇ, (žába) volu přirovnati se chtěvši Blah. 217 atd., v jazyku spisovném dosud tak.
272. Du. nom. masc. Zde je problém se dvěma styly: proloženě a zkratka byl v stsl. -ъša a fem. neutr. -ъši; v češtině je vždycky -še, bezpochyby tvar plur. vzatý pro dual, příklady viz zde dále.
273. Plur. nom. -še pro všecky rody, proti stsl. -ъše masc. a někdy též fem., -ъšę fem. a -ъša neutr. Na př. przibiehſe židové počěchu volati Hrad. 80ᵇ, mohwſſe zlé voliti volili dobré Štít. ř. 97ᵃ, dcery Sionské chodily wzdwyhſſe hrdla t. 91ᵇ atd.; (dva zlá člověky) wſtawſſe, přěd sv. Hedviku ſſedſſe jejie svaté milosti sta poděkovala Pass. 27, to tato dva vſſlyſſiewſſe zamutiwſſe sě takto mluviesta t. 290, oně (dvě dievcě) v tvář jemu wezrziewſſe, vzaſſe sě vecěsta t. j. vezřěvše, užasše t. 362, obě wſtawſſe pryč sě brale t. 472 atd.; tak učí také grammatikové počnouc od pol. stol. XVI, na př. du. i plur. povstavše, pozdvihše Háj. Šim. str. 203–205, Nudož., woławſſe 56ᵇ, dawſſe 57ᵇ, činiwſſe 59ᵃ atd., a tak má jazyk spisovný dosud. V PilC. je zdloužené -šé: uzzlyſſiewſſee, wzwiediewſſee; srov. stejné zdloužení téže koncovky v pl. nom. židé, zeměné atd.
274. Jiných tvarů jmenných tu není. Na pohled zdá se, že byl na př. také sg. akk. (gen.) masc. -še za starší -ša, srov. stsl. sg. akk. (gen.) masc. -ъša, v dokladech jako jsou: té noci otcě jejie vmrziewſſe nalezli 349, dokad bych hospodina z mrtvých wſtawſſe neuviděl t. 240 atp. Ale zdání toto a výklad na něm založený jsou mylné; za býv. -ša bylo by stč. -šě, v dokladech zde uvedených atp. není participium syntakticky spojité, nýbrž absolutivum.
c) Komparativ (superl.) bohatějí, chuzí.
275. Komparativ (superlativ) má ve slovanštině koncovku kmenovou dílem -jьs, -jes – komparativ kratší –, dílem ējьs, ējes – komparativ delší –, jest tedy vůbec kmene -s. Přípona kmenotvorná jest v této fasi -jьs, -jes; o fasi starší a původní v. Brugm. 2, 402 sl. Při adjektivech původních připojuje se přípona tato z pravidla (nikoli vždycky) k souhlásce kořenné, která s příponovým j- náležitě se mění, na př. chud-jьs stsl. chužd- stč. chuz- atd. Při adjektivech odvozených (a někdy také při původních) připojuje se k adjektivnímu tvaru -ē (instr., podle Wiedem. 127) a tvoří s ním koncovku -ējьs, -ējes. Rozdíl samohlásek -ь- a -e- v kmenových koncovkách -(ē)jьs a -(ē)jes pochází dílem od rozdílného stupně přípony původní, dílem přiveden jest analogií. Víc o tom ve kmenosloví. –
