Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<293294295296297298299300301>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

sobú ſedyecz uzříš Pass. 391, Josue uzře muže proti sobě ſtogiecz Comest. 113ᵃ, tehdy uzřie syna člověčieho przychodycz v oblace Seitst. Luk. 21, 27, uzřěv jeho strastně ležiec Krist. Rozb. 733, v jakéž (chudobě) mě lezziecz vidíte Kruml. 343ᵃ, (Jakub) viděl jest ve sně řebří ſtogiecz na zemi a hospodina wzpoleżiecz na řebří scalam stantem Dominum innixum Ol. Gen. 28, 12 a 13, uzřech obraz svaté královny ſtogiecz OpMus. 18ᵇ, když svého knězě za železným stolcem gyeducz uzříte edentem DalC. 4, (Michol) uzřě Davida powyſkakugicz a ſkacżicz subsilientem et saltantemOl. 2. Reg. 6, 16, ona jest i mistra toho ſtogecz viděla a tazycz slyšala i boha viděla a odpowiedagicz slyšala stantem interrogantem respondentem BrigF. 158, jakžto bych zaslyšal hlas rzkucz Pass. 463, ti již jej kazycz slyšiechu Vít. 40ᵇ, synu milý když tě slyši krzyczyecz Plankt. 168ᵇ, (Drusilla) slyšela Pavla mluwiecz Comest. 269ᵃ, tu jeho (syna) ani naprosto křesťanem ani juž bludyecz nalezla Pass. 463, nalezl krále Assyrského bogigicz proti tomu městu proeliantem Pror. Ol. Isa. 37, 8, nalezl Filippa panugicz nad městem invenit Philippum dominantem Lit. 1. Mach. 6. 63, (kohož) vdadie orzycz nebo paſucz nebo plot druzyecz Rožmb. 266, (Anna) poznavši syna z daleka gducz Comest. 180ᵇ, každý z nás znal jeho ſudczy gſucz ſpravedlnym t. j. súdcí jsúc spravedlným Jeron. 90ᵇ. – Vedle toho vyskytují se již v době staré příklady s tvary sklonění složeného: (nájemník) vidí vlka gducíeho HusPost. 77ᵇ, (lidé) uzřie syna člověka gducieho v oblacě t. 6ᵃ, nalezli sú jeho v chrámě poſluchagicieho a otazugicieho t. 47ᵃ atd., a v nč. je tento způsob pravidlem: za stč. vizu tě ležiec, slyšu hlas řkúc atp. je nč. vidím tě ležícího, slyším hlas řkoucí atd.

Na pohled zdá se, že byl také sg. akk. (gen.) masc. -ce, a to v příkladech, jako jsou: uzřě syna svého podle sebe ſtogiece Pass. 462, tu svatého Alexandra ſtogiece nalezl t. 393, dokad tě vizi živa gſuce t. 310, kdyžto jsi syna viděla slavně na nebesa gduce, mnoho dúš s sobú weduce Hrad. 73ᵃ atp. Tu je prý, podle výkladu někdy podávaného, -ce tvar gen. za akk., a tedy přehláskou z býv. -ca. Výklad mylný, neboť přehláskou z -ca bylo by stč. -cě, kdežto v příkladech zde míněných je psáno jen -ce i v textech na jotaci přísných. Výklad správný jest, že to jsou absolutiva a nikoli participia se žádanou vazbou kongruentní.

Totéž platí o zdánlivém sg.gen. masc. neutr. -ce v příkladech: neuslyší hlasu čarodějníkova i jědovcě czarugyucze ŽWittb. 57, 6, tu jest slávu matka jmela ot svého děťátka, tak čiúš na nebesa gduce Hrad. 73ᵃ atp.; dosvědčené zde tvary -ce nejsou genitivy vzniklé přehláskou z -ca, nýbrž absolutiva.

Sg. dat. masc. neutr. -cu přehlas. -ci. Příklady tvarů těchto jsou snad ve vazbách dat. s inf.: v tomť by slušalo skrovniti sobě

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 26 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).