strach boží nad sebú magiczi ŠtítMus. 56ᵃ, nenieť múdré v žaláři wyezieczi veseliti sě ŠtítJes. 268ᵇ. V jiných rkpech štítenských je na stejných místech místo majíci: boží strach nad sebú magýcz ŠtítJes. 119ᵃ a magícz ŠtítSázav. 127ᵇ, a místo vězieci: wieziecz ŠtítMus. 115ᵇ a ŠtítSázav. 202ᵃ atd.; t. j. absolutivum majíc a věziec. Možná že jest bez úmyslné kongruence a tedy absolutivně položeno také majíci a vězieci v příkladech prvějších; ale poněvadž v textech starších tvaru -ci nebývá užíváno za absolutivum při podmětu jiném než ženském sing. (a i tu velmi zřídka), proto je podobnější výklad, že Štítný, který měl dosti jemný smysl pro spojité vazby participialní a také pro vazbu dat. s inf., v příkladech uvedených měl na mysli dativy participia tvaru jmenného. – Podobným výkladem mohlo by se ukázati, že je sg.dat. fem. -ci v příkladě: běda mně (Marii) tě na kříži wyduczy Hod. 49ᵇ; ale tu zase může býti výklad ten, že vidúci je sg. nom. fem. položený absolutivně, jako je nespojitý sg. nom. masc. jsa v příkladě: Jakob za čtrnádcte let v těžkéj službě gſa zdálo sě jemu za malý čas Kruml. 80ᵇ atp. – Jistoty o těchto tvarech nemáme, poněvadž není dostatek dokladů.
267. Du. nom. masc. byl v stsl. -šta a fem. neutr. -šti, a podle toho žádali bychom stč. -cě, -ci; ale za to je vždycky -ce, t. j. bezpochyby tvar plur. (masc.) vzatý za dual, příklady viz při plur. V ŽWittb. čte se: buďta uši tvoji poſluchayuczy 129, 2, a taktéž v ŽGloss. poſluchayuci tamt. Mohl by to býti tvar jmenný, shodný se stsl. -šti; ale vzhledem k tomu, že všude jinde máme plur. za du. a že v ŽKlem. na stejném místě jest novotvaré adj. ſliſſiuci t. j. slyšiúcí, mám také tvar vytčený v ŽWittb. a ŽGloss. za tvar sklonění složeného t. j. poslúchajúcí.
268. Plur. nom. masc. -ce, stsl. -šte; vzato také pro fem. a neutr., srov. stsl. fem. -šte vedle -štę, a také pro dual. Na př. by núdatní byli lepšiu chtyecze AlxB. 8, 29, (kteří) neustanú horziecze v milosti Brig. 13, byli byſſte domnieni gſuce múdři Ol. Job. 13, 5; ty částky zdají se nápasti gſucze RolB. 55ᵃ; ta dva prorádcě radiesta sě ne vyᵉducze AlxBM. 1, 4, (my dva) pojďvě přede ň poſtauiecze zie pokorně t. 14, (my dva) mnyecze ž’ by ť sě to slúbilo t. 19; atd., dosud tak. – Místo -ce jest odsutím -c: anděli sú mě utieſſyecz mněli Hrad. 39ᵇ, aby z nich (peněz) což chtyecz učinili Pass. 333, čiňme co chtyecz Štít. uč. 88ᵃ, trpme jakž mohucz t. 137ᵃ, (mužové) v trúby hluczyecz nepřěstachu Ol. Súdc. 7, 22, (žáby) biechu diela sobě zadagic Baw. 64 atd. – Usus nč. spis. zachovává tvar plný -ce. –
269. Jiných tvarů jmenných tu není. Na pohled zdá se, že jsou akkusativy plur. -ce v dokladech: vida jiné trpiece Pass. 480, kto jiné mluwyecze rád slyší Alb. 25ᵃ, uzřěl i jiné prazdnyece Krist. 80ᵇ,
