Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<557558559560561562563564565>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

i ob.; dial. zkrác. hurnich laš. podle BartD. 121, dnėšnich t. 2, 78 (han., olom.); – -iech, dílem vlivem tvarů, ve kterých jest -ie- právem, totiž podle stejných lokalů některých vzorů jmenných, dílem zvratnou analogií v době úžení ie-í, dílem dial. obměny za -ích: všěch ufagiuciech ŽKlem. 11ᵃ, v synech czlowieciech t. 145, 3 (bezpochyby omyl, neboť psané v tomto textě cie znamená z pravidla cie, nikoli čie), mladic bubnugicziech ŽTom. 67, 26, při ſtarſiech kmetech Kat. 8, novin neſnadſiech t. 80, z mých menſſyech EvVíd. Mat. 12, 45, t. Luk. 11, 26, do dalſſiech vlastí Troj. 11ᵇ, křik boyugicziech t. 105ᵃ atd.; když doba úžení se končí, přestává ovšem také tento odchylný tvar.

Plur. dat. pěším, koncovka -ím vzniklá analogií; na př. (Vlasta) mudrzyeyſſym svój hrad poruči DalC. 9, k wyetſſijm věcem Štít. ř. 16ᵇ, bydlegyczyym u vlasti Pror. 7ᵃ, nynyeyſſim praesentibus Ol. Deut. 29, 15, jiným okolo sebe ſtogicym Háj. 19ᵃ atd., dosud Us. spis. i ob.; dial. zkrác.; hurnim laš. podle BartD. 121, dnėšnim t. 2, 78 (han., olom.): – -iem: vśěm wyerzicziem Kat. 122, dav znamenie prvniem Tand. 29 atd., výklad jako při -iech v § předešlém.

Plur. instr. pěšími, koncovka -ími v masc. a neutr., z pův. -i-jimi, ve fem. vzniklá analogií; na př. ſ mudrzyeyſſymy DalC. 49, mezi naylepſſymy t. 74, s mlazſſijmy Štít. ř. 23ᵇ, nehrdaj nyzſſijmy t. 43ᵇ atd., dosud Us. spis. a namnoze i v nářečích, slc. staršími; obměna vulgarní -íma: mezi prwnjma BílQ. 2, 110, s trpjcýma trpěti máme BílC. 131 a j. (často u Bíl.), pěšíma Us. ob.; – zkrác. hurnimi laš. podle BartD. 121, dnėšnima t. 2, 78 (han., olom.); – -iemi: s chodiuciemy ŽKlem. 69ᵃ, s czynycziemi ŽWittb. 27, 3 atd., výklad jako při dat. -iem a gen. lok. -iech v §§ předešlých.

Jiné výklady ke sklonění tomuto.

1. Adjektivum vzoru tohoto je také hřieběcí nč. hříběcí; na př. pro hlízu hrdla, ješto slove hrzyebiecze nemoc ChirB. 43ᵇ. Odtud béře se fem. hříběcí ve smyslu zpodstatnělém, na př. nic jiného (ta nemoc, u koně) není než hrzibieczij a již 3 den jakž ſe ſpuſtila (fem.) KolE. 57ᵇ (1590), třetí den hrzibieczj ſe mu (koni) ſpuſtila (fem.) t. 58ᵃ (1590). V nč. po- jímání je z toho substantivum neutr. vzoru znamení, na př. hříběcí pravé, tak zvané hříběcí Jg.; ale původ adjektivní pamatuje se tu přece, když se praví sg. lok.: při hříběcím, po hříběcím atp. Us. Místo hříběcí odporoučí se chřípěcí; ale doklady tomu odporují a nemoc tu míněná nemá tedy jména od chřípí, nýbrž odtud, že je to nemoc konská.

2.Také podací sem patří, jak vysvítá z příkladův: byl jest toho kláštera pán podaczi a dědic Lún. 1. ops. XV stol., pan podaczij téhož

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety a 25 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).