ne[564]číslo strany tiskulišil od sklonění složeného vz. pěší, zůstal ovšem nezměněn, na př. sg. nom. akk. neutr. božie (z božьje) vedle pěšie (z pêše-je); v pádech však, kde vzor pěší má koncovky jiné, odstoupila adjektiva vzoru boží od svého skloňování jmenného a přijala koncovky ze vz. pěší, na př. sg. gen. masc. neutr. božieho podle pěšieho atd. Tím, totiž opuštěním charakteristických tvarů jmenných vz. boží a nahrazením jich novotvary podle sklonění složeného, dosažena je stejnost ve skloňování boží a pěší, a stejnost ta jest již v historické době stč. K tomu pak přistoupila ještě změna v povědomí mluvících: tvary adj. boží, jež shodujíce se v koncovkách se vz. pěší zachovány jsou z bývalého skloňování jmenného, pojímají se za tvary podle vz. pěší. A úhrnný výsledek toho všeho jest, že adjektiva kmene -ьjo, -ьja mají sklonění na pohled složené podle vz pěší. Srov. §§ 293 – 294.
Přídavek
o skloňování jmen cizích[7] Srov. P. J. Šafařík, O skloňovaní jm. cizojazyčných v ČĊMus. 1852, 116 sl.).
473. Jména cizí v češtině dílem se skloňují, dílem se neskloňují. Byla o tom opětně řeč ve výkladech předcházejících, na př. v §§ 47, 78, 149, 214 a j.; zde má býti podán souvislý přehled celku.
Jména cizí skloňovaná řídí se dílem některým ze vzorů jmenných kmene -o neb -a, t. j. vzory mužsk. chlap, oráč, Juří, střed. město, moře, znamenie a žensk. ryba, dušě, paní, mužsk. vládyka, panošě a co k tomu dále patří, dílem vzorem dobrý nebo pěší.
Ke kterému z těchto vzorů slovo cizí se přidružiti má, o tom rozhoduje jeho rod a koncovka.
Rodu je slovo přejaté v češtině obyčejně téhož, jehož je v jazyku svém; ale jsou také odchylky, jest na př. firmament masc. za lat. neutr., nebe ſwoy firmament tak stěží Vít. 11ᵇ, a rovněž tak masc. element, instrument, experiment, barometr, thermometr atp., někdy je také masc. fakt, fem. recepta atd., srov. § 475. 2. Slovům přejatým, která v jazyku svém rodu grammatického nemají (nejsouce jména, nýbrž slova druhu jiného, nebo pocházejíce z jazyků, ve kterých rodu gramm, není), anebo takovým, kde nám rodu snadno poznati nelze, dává se zvykem rod ten, který se hodí ke koncovce; na př. Peking, omnibus, recepiss berou se za jména rodu mužského, Aleppo, Jericho, Borneo, Chicago, kakao, Mentone, Jenikale, thé, rorate, kyrieleison za jména rodu středního, káva, Mekka za jm. r. ženského atd.
![[564]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00566.jpg){kind=link}