býti svědectvie, jemuž by viera mohla přidána býti, by pak nebylo převyšujície.
O kšaftiech vlastní rukú sepsaných porúčejícieho
Jestliže porúčející kšaft od něho sepsaný před svú smrtí před některými věryhodnými pochválil by a řekl by: vuoli mé na listu, jenž na takovémto miestě ležie, dobře porozumějte neb sem tu položil, což sem chtěl porúčeti, tehda po jeho smrti takový kšaft, jakž bude zastižen, máť před se jíti plným právem.
Kterakým řádem poručníci mají kšaft plniti neb konati
Poručníci neb šafáři po smrti porúčejícieho najprvé dluhy zplatíce, hned přede všemi jinými věcmi ty věci, kteréž k spasení duše porúčejícieho umrlého dieti se mají, v jistotě tak aby pevné a sstálé zuostaly, jakož sú zřiezeny od porúčejícieho, jednajte a šafujte, nebo hodné a spravedlivé zdá nám se, aby ten, jenž živ jsa byl jest pánem zbožie, aby po smrti své dřieve než všichni jiní o svém dielu, totiž o kšaftu, kterýž jest k spasení své duše učinil, prvotně jist byl učiněn a bezpečen.
Dokud kšaft škodí a kdy pomíjie
Jestliže člověk před hodnými muži neb skrze listy pósobí a řiedie své skutky a potom toho řiezenie neodvolaje bez kšaftu vnáhle umřel by, takové zřizenie, kteréž jest učinil, dokudž rozumu požíval, za pravý kšaft pevně má držán býti, nebo skrze to dědicóm umrlého zdviženi bývají súdové.
Poručníci neb kšaftovní šafáři mohú se uvázati v zbožie poručené bez súdcí
Poručníci neb kšaftu konači neb obránce kšaftu po smrti porúčejícieho bez rozkázanie, vědomie a rady rychtáře a přísežných v zbožie a dědice umrlého tiem obyčejem, jakž jim jest poručeno, slušně mohú se uvázati bez odporu všelijakého.
Mužie dcer mohú se uvázati v zbožie těm dcerám poručené
Ač by umrlý pozuostavil by dcery za muožuov daných, v dědičný diel takových dcer (ač však který jim spravedlivě příslušie) radše jejich mužové nežli ti poručníci se uvieží, leč by snad porúčející jinak zřiedil,