statkem, kteréhož pozuostavíme, vládnúti budeš, již se tu z moci obce vynímá. A řekl sem také obyčej, jako někde jest obyčej, že takový statek dělí se na dvě straně, t. bohu / přátelóm, a druhde na tři diely, jakož práva obdařená, a obyčej městský se zachovává. {na záduší / na cesty / na obec}meziřádkový přípisek soudobou rukou
O nápadu sstupujících řeholí
K nápadu bez kšaftu sešlého mocnějšie jest pře sstupujících, ač sú živi. Opět na prvniem stupni sstupujících sú děti vlastní a přirození, nebo vlastní toliko, a potom rovní vnukové téhož stupně a tak pořád sstupuje.
O nápadu dětí zlého a dobrého lože
Opět děti přirození ve všecko se uvazují, ač jiných živých nenie, ale sebranci nikdy nápadu nemají, a to jest pravda, jelikožto po otci. Pakli jest súd o nápad mateřin, tuť připuštěni bývají sebranci s vlastními, leč by mátě osviecena byla, a slovúť sebranci, jichžto otec jest lidstvo, t. o jichžto otci jest pochybenie.
Nápad vnúčat
Opět vnukové mají nápad k tomu dielu, kterýž rodičové jich měli sú mieti, by živu byli, protož bude li zplozen jeden vnuk od jednoho syna a od druhého deset nebo jich viece, ten jeden tak mnoho na svuoj diel vezme jako oněch deset na svój diel.
Opět žena má nápad s druhé strany, jako i samec, nebo mezi nimi práva jedné krve zuostavují. Opět oddělený nápada jako služebník, a ten neslove oddělený, ktož jest ještě náchlebník.
O nápadu pobočních zpráva neb řeholy
Když se nedostane náměstkóv řádu sstupujícieho a vstupujícieho, najprvé napadají bratřie a potom jiní, jakožto synové bratróv, a tak o jiných sstupuje. Opět s bratřími a s jich syny napadají rodičové mrtvého, o jehožto dědictví jest súd, ač sú živi.
