Kapitola prvnie o obdržení dědictvie a nároku
Ač ten, ktož vládne dědictvím, držal by je rok a den a svobodně bez narčenie jím vládl by, narčenie od kohožkoli potom učiněné daremnie jest a marné. Ale dřieve svrchupsaného času, jenž v sobě zavierá přípis, t. drženie bez nároku, jenž v měscké při jest roční a denní, dlužen jest prodavač kupujíciemu dědictvie odevzdané od všelijakých nárokóv vypraviti.
Opět narčenie činící jestliže po zprávě učiněné rok a den ustavičně přestal by, aniž by toho nároku súdem konal, pro zapsánie učiněné zbaven bude práva svého.
Odevzdání dědictvie
Odevzdánie slove od skutku rychtářova, protož na svědectvie odevzdánie vedlé obyčeje súdu právo jeho má býti zaplaceno. Opět dědictvie od prodavače v ruku rychtářovu najprv má dáno býti, a ten je potom dále kupujíciemu odevzdaj. Opět ktož dědictvie a zvláště za měsckú zdí ležície před súdem odevzdává druhému, žádá li, má jemu uručiti, aby dokudž jemu miestně a dědičně zapsáno nebude, od nárokóv práva aby jemu je zpravil, ale nenie potřebie, aby od mocné ruky neb od násilé toho jemu hájil a bránil.
Odevzdá li opilec v noci dědictvie
Opilec ač v noční čas před některými přísežnými dědictvie svého druhému odevzdal by, takové odevzdánie jakožto nepevné z práva nemá před se jíti, proto také, že skutkové súdní a zvláště v měsckých přech, t. v úmlúvách, v prodajích, v kupování a nápodobných věcech, ve dne mají jmieni býti, a což se v tom času děje, s rozmyslem od těch, jenž
