bývají k smlúvě manželské, a svědkové, jenž při kšaftiech umierajících lidé prošeni a zvoleni jsúce přítomni sú, a těm podobní, nebo k takým smlúvám a přem zvykli sú povoláni bývati věřící a vierohodní lidé, jimžto bez skutečnie přísahy, {skuteční přísaha}marginální přípisek mladší rukou kteráž se děje na kříži prsty kladúce, což by koli k otázce rychtáře neb súdce na svú vieru a duši a na své svědomie seznali a vysvědčovali, věřeno má býti, nebo byť toho nebylo pójčeno k řečeným přem, lidé hodní pro lehkú přísahu stěžka k svědectvím byli by uvozeni.
O svědciech miesto přísežných naplňujících
Ačkoli svědectvie jednoho přísežného jest sstálé, avšak svědkové, kteříž miesto přísežných naplňují, jakož sú ubrmané, rádce, smlúvce svatební, poručníci, jenž sú při kšaftu, a těm podobní, v každé při najméň máta dva býti, ale tiem oznámeno bylo, že nejsú docela takovéž moci jako přísežní.
Svědkové miesto přísežných naplňujíce v svém seznávaní nepadají
Ortelováno jest, že svědkové, jenž ku přísaze nebývají puzeni, jakož sú přísežní, ubrmané a nápodobní, jakož od stran nemohú býti puzeni, aby za to přisáhli, skutečně o čem seznávají, toho potvrzujíce, tak aniž v svém seznávaní padají, nebo pro překládanie aneb opravenie slov svých aniž ani ku pokutě sú zavázáni, aniž strana, kteréž svědčí, pře ztracuje, nebo řečená krutost změněnie, opuštění, přidání neb ujímanie slov toliko při přísahách má zachovávána býti a ne v svrchuřečených seznáních.
V každé li při svědkové mají jmenováni býti pravými jmény
Strana majíc svědky vésti v peněžité při neb o zbožie, v budúciem súdu k žádosti strany jmenovati bude jednoho z nich v přísežném súdu, ale jest li pře o rány neb o jiné prohřešenie, to nezvyklo bývati.
Má li rozmyšlenie straně dáno býti k jmenování svědkóv
Ortelem jest nalezeno, že ačkoli svědkové od strany, kteráž je vede, měli by vědíni býti, avšak poněvadž rozmyšlenie a prostřed rozmlúvanie v každé straně súdu prosíciemu má býti pójčeno, jestliže strana svědky
