dopustiti k žalobě.
Zprávce mají býti světští a ne duchovní
O tom znamenaj, že v zboží a děti manžela a manželky, když bez kšaftu sejdú, bratr té manželky jsa neučený nebo laik, toliko když nebude zlopověstný nebo mrhač statku, radějí jménem poručníka v zbožie se uvieže, nežli bratr toho muže kněz nebo v duchovniem řádu jsa ustaven, nebo mnohé věci, kteréž v světském súdu takovým dětem jednak v právě neb z práva, druhdy z skutku a druhdy z příhody jim přihodí, k jichžto zprávě {vypravení}meziřádkový přípisek mladší rukou radějí laik nežli kněz, jenž péči světských věcí odloživ poddán jest v duchovní súd, se vkládá. Avšak laik má kněze o tom ujistiti, aby zbožie takového marně neutratil, ale aby je k užitku dětinskému obrátil, nebo na věci k vieře poručené.
Poručníci mají počet činiti z statku neb zbožie dědicuov
Šafáři neb zprávce dědicuov buďto že by bratr starší byl zprávce bratří a sestr svých, nebo jiný krevní přietel neb cizí, péči zprávy nesl by, když by dědicové k letóm dospělým přišli, má jim počet učiniti z poručených příjmuov a vydání, a čehož by nedovedl, že by jemu krádežem, lúpežem neb jiným neštěstím bez jich netbanlivosti z takového statku zhynulo, to dlužni budú z svého vlastnieho zbožie neb statku zaplatiti. Avšak útraty potřebné, ač jest které pro dobré svrchupsaného statku vynaložil ze zbožie téhož, zase vezme plným právem.
Poručníci radějí mají býti činěni otcovi krevní než mateřini přietelé
Měšťanóm některakým jest usúzeno, poněvadž otec jest skutečný počátek rozenie, od něhož sémě pocházie, jeho přátelé vedlé krve bližší poručníci dědicóm mají býti súzeni, nežli krevní přietelé mateřini.
