k tomu ustavil, rozkázal k užitku dědinskému aby obrátili. I přihodilo se, že žena pojala jest muže druhého, a když se to stalo, přátelé duom prodavše, dvě česti peněz sobě s dětmi žádali sú vydati, dovodiece, že ten, jenž poručil, na smrtedlné posteli najposléze tak zpuosobil v kšaftu, ale mátě těch dětí žádala k své straně přísudku, poněvadž děti její ještě byly by nemluvňátka a pomoci od mateře velice potřebujíce a ona že přirozenú milostí jsúci hnuta chtěla by je krmiti a v své ostříhanie přijieti, peněz dětinských u přátel nechajíci, tak však, aby je uručili, aby užitek na ně vzcházel, zda li proti zpuosobu muže předem zemřelého k jmění péče o dětech svých ona blizšie by nebyla nežli přátelé.
Na to usúzeno jest k straně jejie bez odporu přátelského, a tak ačkoli kšaft poručejícieho ačkoli k tomu nešel jest, avšak proto nebyl přerušen, ale radše lépe zřiezen a k dobrému dětinskému v lepší změněn, nebo přátelé chtějiechu na potřeby dětinné každý rok z jich peněz mieti záplatu, z niežto mátě dobrovolně jest je zprostila. A znamenaj, že člověk muož kšaft zpuosobiti o svém statku, v kterémž by koli miestě byl.
O kšaftiech a o poručníciech
Věděno býti má: ti, jenž lstivě obranu neb péči přislibují, by pak také i dosti tomu činili, mají ssazeni od obrany neb vládnutie býti, nebo dosti dánie úmyslu zlobivého obrance neb poručníka nezměňuje se, a viece usilovánie ke zlému při té věci sílu dává, nebo toho máme podezřelého, jenž mravy takový jest, aby byl podezřen neb ve zlém domnění, ale obrance neb poručník ačkoli chudý byl by věrný a chudý, nemá odvržen neb ssazen býti jako podezřelý ve zlém usilování.
Opět bylo li by ustaveno viece poručníkóv v kšaftu, umře li jeden neb v dalekých krajinách cestu činie aneb nechtě konati, druhý moci bude konati, což potřebie jest.
Jestliže ti poručníci, jimž jest kšaftem svěřeno, a šafáři vdov a sirotkóv byli by netbanliví a neužiteční, {konšelé poručníci}marginální přípisek mladší rukou
