snad v jiných miestech obydlé měli tělesné, kdež jiných práv užívají. Protož se die, že žalobník má následovati miesta obžalovaného.
O obstavení kněžských věcí
Ač by kněz a osoba posvěcená s koňmi a pacholky všel do hospodářova domu a trávil by tu, pro tu ztravu od toho času protrávenú hospodář koně i jiné věci té osoby slušně muož zavřieti a obstaviti.
O stavení koně kněžského
Přihodilo se, že před kněžským dvorem jednomu faráři od některakého člověka pro spravedlnost stavována byla jedna klisna, a tak žalobce žalobce žádal jest naň práva od přísežných tudiež, jakož jest obyčej při takových věcech. Ale farář odpieraje řekl jest: „neslušímť já ku právu světskému, ale k duchovniemu“. To jest otázka, v světském li právě či duchovniem ten kněz měl by odpoviedati. K tomu posudkem odpoviedá se, poněvadž obstavenie klisny, jenž nenie věc duchovnie neb kostelnie, jakož sú kalichové, ornáti ani jiné k tomu podobné, tehdy farář v té příhodě dlužen jest v světském právě odpoviedati, nebo ač farář při právu duchovniemu, ale klisna, o kteréž jest zmienka, příslušie ku právu světskému neb městskému.
{O slibu zproštěnie z obstavenie v městě}meziřádkový přípisek mladší rukou
Jeden měštěnín pozval sedláka ze vsi do domu svého pod takovýmto slibem: Bude li v městě obstaven, že jej chce toho zprostiti bez jeho škody. Tehda sedlák všed do města a před rychtářem bláznivě mluvě upadl jest v pokutu. To jest otázka, má li měštěnín toho sedláka zprostiti od té pokuty. O tom stal se úsudek, že zaměsknánie neb obstavenie, o kteréž měštěnín slíbil jest sedláka zprostiti, rozuměna má býti jelikož k skutkóm minulým, ale ne k budúcím, i že potom sedlák před rychtářem pro vlastní vinu upadl jest v pokutu, toť nenie obstavenie, aniž měštěnín dlužen jest jeho od nie vyplatiti a zprostiti.
