Vít Tasovský z Lipoltic: [Český překlad sbírky nálezů brněnsko-jihlavských, rukopis A]

Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. IV B 10, 1r–195v. Editor Jamborová, Martina. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

[Generovaný obsah]

{kdy poručníci radějí než mužové dcer v statek dědičný uvázati se mají}marginální přípisek mladší rukou aneb leč by snad ti mužové neužiteční, marní, hráči neb zbožie mrhači byli, nebo tehdy v takový diel jako i v jiné zbožie a děti zprávce pro užívanie a užitečnost řečených dcer a těch dětí je věrně zpravujíce, mohú se uvázati a slušně mají plným právem.

Umře li který svědek kšaftovní

Jestliže jeden z těch, jenž sú při kšaftu, umře, tehda druhý živ jsa kříže se dotkna, přiseže, že samiem mrtvým prošen jsa při kšaftu, o němž jest súd, byl jest, a cožkoli potom k otázce rychtáře na duši svú a tovaryše svého umrlého vyznal by před súdem, má býti věřeno.

O moci kšaftóv a že poslední předcházé prvnie

{Jiné slove dáti a jiné poručiti}marginální přípisek mladší rukou Byla li by otázka první li či poslední kšaft má státi, takto má býti odpověděno: Jiné jest dáti nežli odkázati, nebo dánie zase nemuož býti odvoláno, ale poručenie muože. Protož jestliže člověk zdravý nebo nemocný o svém statku činie poručenstvie, dnes takto poručí a zítra neb potom totéž odvolaje jinak poručí, poslednie poručenstvie moc má, kteříž však smrtí poručujícieho potřební bývají, najviec má býti hleděno k poslední vuoli člověka.

O poručenství blázna a prchlého

Člověk rozumu požívaje poručí li co neb kšaft činí a potom týž přijda k věku starému, ten kšaft chtě změniti, otázka jest, slušé li jemu to činiti týmž právem, a odpověd jest, že neslušie, nebo cožkoli učinil jest dobrovolně, rozum maje, když bláznovstvie jest přijde, nemohl jest odvolati.

O poručení zbožie příbuzným {i každým také cizím}meziřádkový přípisek mladší rukou

Poněvadž člověk z duovodu moci {rozumu mocí}meziřádkový přípisek mladší rukou byl by svobodné vuole, protož prostá příleží jemu zpráva jeho poslednie vuole, dokudž rozum má a moc, věci své, jimž vládne, nemohovité i kteréž má mohovité, zřiedí odkázati, zpuosobiti mocí bude přátelóm nebo i cizím, jakž se jemu líbí, a zakládá se tento ortel na onom, což se svrchu píše v starých práviech, t. ciesařských práviech, při nápisu o hostinském kšaftování v tato slova: příchozé host v městě umieraje cožkoli o svých věcech zřiedie, chcme, aby pevné a sstálé zoustalo. Jestli tehda to slušné hostí, podobnéť jest k vieře, aby také slušalo i měštěnínu.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 11 měsíci a 3 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).