{kdy poručníci radějí než mužové dcer v statek dědičný uvázati se mají}marginální přípisek mladší rukou aneb leč by snad ti mužové neužiteční, marní, hráči neb zbožie mrhači byli, nebo tehdy v takový diel jako i v jiné zbožie a děti zprávce pro užívanie a užitečnost řečených dcer a těch dětí je věrně zpravujíce, mohú se uvázati a slušně mají plným právem.
Umře li který svědek kšaftovní
Jestliže jeden z těch, jenž sú při kšaftu, umře, tehda druhý živ jsa kříže se dotkna, přiseže, že samiem mrtvým prošen jsa při kšaftu, o němž jest súd, byl jest, a cožkoli potom k otázce rychtáře na duši svú a tovaryše svého umrlého vyznal by před súdem, má býti věřeno.
O moci kšaftóv a že poslední předcházé prvnie
{Jiné slove dáti a jiné poručiti}marginální přípisek mladší rukou Byla li by otázka první li či poslední kšaft má státi, takto má býti odpověděno: Jiné jest dáti nežli odkázati, nebo dánie zase nemuož býti odvoláno, ale poručenie muože. Protož jestliže člověk zdravý nebo nemocný o svém statku činie poručenstvie, dnes takto poručí a zítra neb potom totéž odvolaje jinak poručí, poslednie poručenstvie moc má, kteříž však smrtí poručujícieho potřební bývají, najviec má býti hleděno k poslední vuoli člověka.
O poručenství blázna a prchlého
Člověk rozumu požívaje poručí li co neb kšaft činí a potom týž přijda k věku starému, ten kšaft chtě změniti, otázka jest, slušé li jemu to činiti týmž právem, a odpověd jest, že neslušie, nebo cožkoli učinil jest dobrovolně, rozum maje, když bláznovstvie jest přijde, nemohl jest odvolati.
O poručení zbožie příbuzným {i každým také cizím}meziřádkový přípisek mladší rukou
Poněvadž člověk z duovodu moci {rozumu mocí}meziřádkový přípisek mladší rukou byl by svobodné vuole, protož prostá příleží jemu zpráva jeho poslednie vuole, dokudž rozum má a moc, věci své, jimž vládne, nemohovité i kteréž má mohovité, zřiedí odkázati, zpuosobiti mocí bude přátelóm nebo i cizím, jakž se jemu líbí, a zakládá se tento ortel na onom, což se svrchu píše v starých práviech, t. ciesařských práviech, při nápisu o hostinském kšaftování v tato slova: příchozé host v městě umieraje cožkoli o svých věcech zřiedie, chcme, aby pevné a sstálé zoustalo. Jestli tehda to slušné hostí, podobnéť jest k vieře, aby také slušalo i měštěnínu.
