býti skrze mú smrt hřiešní vykúpeni.“
V ten čas pojem tři apoštoly, svatého Petra, svatého Jana a svatého Jakuba, od jiných apoštolóv podál odjide. A to proto jest učinil, nebo jakož jest na hoře Tábor i s nimi byl a k tomu jest je pojal na svědectvie, aby se jim tu v blahoslavenéj světlosti ukázal, takež jest je na modlitbu pojal, aby jim tudiež své tělesenstvie ukázal. Tu jest k nim promluvil a řka: „Truchla jest má duše ve mně až do smrti.“ Toť jest tělestně promluvil, jakož by řekl: Truchel sem nebo smuten, dokudž mú smrtí hřiešných nevykúpím. To řekl i vzdálil se jest od těch tří apoštolóv tak daleko, jakož by kto mohl kamenem dolúčiti. Tu poklekl nahýma kolenoma, své svaté ruce spěv, k nebesóm jest zdvihl, s slzami bohu Otci se modléše a řka: „Otče bože, móž li to býti, odejmi ote mne tento kalich.“ Tu strach tělestný jej obcházieše, protož tak, smrti se boje, mluvieše. Však ten strach svú svatú milostí ohradil, k bohu Otci vóli vzdal a řka: „Ne vóle má, ale vóle tvá buď.“ Ó, hřiešný člověče, ješto se často vóli boží bojíš a jie se protivíš, znamenaj snažně, kterak tvój milostivý Spasitel svú vóli bohu Otci jest vzdal! Když tu modlitbu Ježíš dokona, vráti se k těm třem apoštolóm i nalezl je, ani spie, i pověděl jim, řka: „Nemohli ste jedné hodiny se mnú bdieti?“ A to řka,
