jest přišel.
A v ty časy svatý Jan, křtitel boží, z těch vlastí v tom Jordáně lidi křtieše. A od toho miesta, ješto svatý Jan lidi křtil, do Jerusalema města bylo vzdáli patnácte českých mil. A když tak náš milý Spasitel, král nade všemi králi, pěšky a k tomu bosýma nohama po cestě chodíše, protož mnozí, kteříž jeho potkáváchu, počestně sú se jemu klaněli, nebo z jeho svaté tváři divné světlo pocházieše tak, že každý, na něho vezře, zkrúšenie na svém srdci jmějíše. Protož tuto praví svatý Bernart: „Vezři na to každý člověk a na to v svém srdci pomysl, kterak jest všeho světa Spasitel na dalekú cestu šel a bos, nebo ještě v ten čas apoštolóv nejměl. Otěž jeho srdečným otázaním a řka: Milý hospodine, kde jdeš tak osaměv? Však jsi ty všeho světa král a tvého všemohučenstvie chvály plno jest nebe i země. Však jsi ty tento, jemužto bez čísla počtóv anjelé slúžie. Však jsi ty tento, jehožto žádají se všichni duchové anjelští v tě nahleděti, všeckno nebeské královstvie jest jeden stuol tvój a všeho světa země jest podnož nóh tvých. Proč tak pokorně i takto sprostně zemi tuto tlačíš a bos po nie chodíš? Proto snad to činíš, že s svými svatými usty řekl: Královstvie mé nenie z tohoto světa. Pročež my se, hřiešní, pak na to nerozpomínáme, po jeho milosrdných cestách nechodíme, ó, proč tak
