však ty toto dobře vieš, že ty má jedinká naděje a útěcha i všechno dobré a bez tebe býti nemohu. Prosím tebe, zjev mi se, ať tě již naleznu a ať déle v žalosti nebudu.“ Tehda to mluviec i mysléc, přese všicku noc plakala, a když bylo osvetlo, ihned z domu šla Matka božie a svatý Jozef s ní, hledajíce jeho po rozličných miestech mezi známými a příbuznými, ptajíce se na něho, zdali kto by jeho viděl, kam se jest jejie syn milý poděl. Protož toho dne také jeho nenalezše, Matka božie jako již se po něm roztúživši, za obyčej vždy plakáše.
Tehda třetí den nazajtřie do Jerusalema se vrátichu a tu jsú jeho nalezli v božiem chrámě, an sedieše mezi těmi židovskými mistry, s nimi se z svatého Písma hádaje, jich tieže a jim odpoviedaje. Potom jeho matka milá tu zazřevši, mile a radostně ho uzřela a jako žalostné bolesti se ostrabila, ihned jest potom klekla, pánu bohu jest poděkovala, jenžto jest ji ráčil obveseliti. A když jest jie zazřel její syn milý Ježíš, tak ihned vstav od nich, k své milé matce jest šel. Jehožto ona mile k sobě přitulivši a své líce k jeho tváři přičinivši a jako u veliké otrapě pro velikú radost nic s ním v tu chvíli nemohla jest promluviti. Jeliž potom po dobré chvíli mile jemu v oči vezřevši i řekla: „Synu, i co s nám tak učinil, aj já i otec tvój žalostivě sme hledali tebe!“ K nimžto pán Ježíš vece: „Co jest, že jste mne hledali?“ Jakožto by řekl: Proč ste?
