[54]číslo strany tiskuBartD 138; v názvích pozemků Kříba, Újezda, Kúta, Válka, Podsedka, Zadka, Příčka t.; v Moravě severní skoro všecka sem patřící jména osad, pozemkův a zemí mají -a místo -y t.
3. V jazyku kleslém bývá nom. za akk.; na př. (páni) připověděli židi vyhnati BílD. 110 m. židy, kteří (t. listové) židé vysvobodili t. 20 m. židy, co tam byli za kawalýři t. 218, děti kteří rodičowé ſwé nectili BílC. 101 a j. Obecně říká se v Čechách místy: chytat ftáci, viděl sem dva vojáci, podívej se na ty kluci, na ty hoši mýt. 339 a ob. podkrk. m. ptáky atd.– V nářečích východních bývá zase plur. gen. životných brán za akk. Ve východní Moravě bývá to nejčastěji u jmen osobních, na př. mám dvúch, třech, štyrech bratrů, zavołajte tych chłapů, mám třoch bratrůch, to je pro našich chuapců, máme hodnych suśedův atp.; někdy též u živočišných: stříłau houbů (holub, val.), ukrad dvoch vołuv (laš.). ale většinou mají jména živočišná tvar náležitý: má silné voły atd. BartD. 113 a 179, 180. V nář. slc. jest akk. bohy, křesťany, jiná osobní mají gen. za akk., kdežto živočišná mají tvar -y Hatt. slc. 68.– Toto obé však jsou změny syntaktické, nikoli tvaroslovné. Vyskytují se též při vzoru oráč, v. § 63.
37. Plur. gen. chlap, dub; -óv atd.; -í.
1. Tvary vlastní jsou chlap, dub. psl. -ъ, bez koncovky -óv. Ty však vyskytují se u velikém obmezení, totiž jen při jménech národních vlastních i obecných, a při některých jiných jménech jednotlivých; příklady jich jsou ovšem o něco hojnější v době staré než v nč.
Při jménech národních bývá ten tvar z pravidla, když se jimi rozumějí země, na př. (Benátčené) jezdie do Turek Lobk. 21ᵇ atd., v. doleji o pluraliích místních § 42; zřídka to bývá jindy : mnoho czech DalC. 52, ciesař chtě od czech polské zlato mieti t. 44, ciesař mnoho Čech káza zhubiti DalJ. 59 (rkp. neudán), těch Bavor třidcěti jěchu t. 89 (rkp. L), tater sě bojiece DalC. 82, tater, ſaraczenuow Kat. 156. Sem možná též počisti subst. pohan, jež mívá tento tvar při významu obecném i místním; na př. což sě bě pohan zbudilo AlxB. 4, 5, muž z pohan roty t. 4, 25, pohan málo AlxV. 1773, tolikéž pohan t. 1070, podlé pohan obyčejě t. 1997, tehdy sě pohan češt potlačí t. 2417, když sě stala škuoda od pohan Královi DalC. 50, rozličných pohan DalJ. 60, ti sú první z pohan byli Mand. 85ᵃ knieže táhl do pohan (= do pohanské země) t. 39ᵃ, jide do pohan Comest. 169ᵃ, (Benátčané) jezdie do pohan Lobk. 21ᵇ.– O gen. Brozan atp. a křestan v. § 45 a 46.
Jmen jiných, která po jednotlivu v tomto tvaru se vyskytují, jest velmi po řídku a mnohem méně v češtině nové nežli v staré. Jsou to především některá z těch, která mají plur. nom. akk. -a, na př. záda gen. zad, prsa-prs, vrcha-vrch, oblaka-oblak, do voblák chod. 35, ostrůvka-
![[54]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00056.jpg){kind=link}