[58]číslo strany tiskumůj, tvůj, svůj), a podle toho zaměněno -ůch za ůj také v pl. gen., u Kováříkůj atd.
3. Tvary -í jsou původu nejmladšího a vznikly napodobením gen. pl. hostí, znamení atp. Vyskytují se dialekticky na Moravě: vlasí, pačesí BartD. 19 (zlin.), kołári, grajcarí, hoferi, cigani (m. -í) t. 41 (hrozenk.), dvanast hłasi, deset razi t. 112 (laš.); doklad tomu starší je v dialektickém (staromor.) EvOl. 3ᵃ: ani vždy to, co se je dálo, podle rzadu czaſi položil sem, t. j. podlé řádu časí. Hojnější je tento novotvar ve vzoru oráč, meč, v. § 65 č. 3.–
Podle Šemb. 20 říká se u Jindř. Hradce: mnoho vojákách atp., tedy pl. gen. -ách. Je to plur. lok., vzatý za gen.; ve sklonění zájmenném a složeném je pl. gen. a lok. tvaru stejného, těch, dobrých atd., a podle toho pojat lok. -ách za gen. také zde.
38. Plur. dat. chlapóm, dubóm-atd.; -ám.
1. Koncovka -óm je vlastní, psl. omъ. Byla většinou dlouhá a měnila se dále v -uom, -ům. Na př.
-óm, bohom ŽWittb. 30, 12, Pass. 346 jiným bohóm (tak v rkp.) Ol.Deut. 17, 3 woyakóm (též) t. 20, 14, ku pahorkóm (též) t. Jos. 22, 10, k neduhom Otc. 51ᵇ, wlkom NRada 1298, ſynom Ben. Gen. 18, 19 a j., k żertom HrubLobk. 57ᵇ a j., k hrzychom ChelčP. 148ᵃ, svým ſlužebnijkom Háj. 96ᵃ, vojákóm Výb. 2, 1484 (Vorličný r. 1553);
-uom, ſlowanuom PulkMus. 2ᵇ, židuom Kruml. 20ᵃ, uczennykuom EvSeitst. Mark. 16, 14 a j., Krasikuom Let. (Výb. 2, 258, XV stol.), žyduom Ben. 2. Esdr. 2, 16, haytmanuom Ben. 2. Par. 1, 2, k hrzichuom ChelčP. 146ᵃ, ke všem nedoſtatkuom Háj. 4ᵃ, proti Cžechuom VelKal. 112 a j. atd.;
-ům, hniewum ChelčP. 148ᵇ, Bogownjkum Háj. 154ᵇ t. j. -ům, bogownjkúm t. 20ᵃ, ptákum a pſum t. 18ᵃ, Uhrum t. 368ᵃ, a j., manzelum KolČČ. 398ᵇ (1568), rzemeſlnikúm Lún. var. 1613 atd., nč. -ům.
V textech starších drží se -óm do pol. stol. XVI, -uom je na sklonku stol. XIV, v XV a do pol. XVI, -ům pak od 1. pol. XVI. V ChelčP. a Háj. jsou, jak z dokladů uvedených se vidí, tvary -óm, -uom a -ům vedle sebe, -óm ovšem zřídka. Nč. -ům je pravidlem od sklonku stol. XVI. Táž chronologie ukazuje se také ve vzorech jiných, které mají pl. dat. -óm, zejména při pl. dat. oráčóm, mečóm, městóm, -uom, -ům. Nezměněné -ó- trvá v této koncovce poněkud déle, nežli v slabikách jiných; na př. duom za starší dóm se čte často ve XIV stol., duom Štít. uč. 111ᵇ, duóm BiblB. Mark. 7, 24, ale pl. dat. súsedóm říká se ještě v XVI stol., kdy dóm již dávno neužíváno. Podobá se, že délka, která v koncovce pl. dat. -óm bývala, méně pronikala, než při jiném ó; tím opožďovala se zde změna v -uom atd.,– a tím vysvětluje se také, že v některých nářečích
![[58]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00060.jpg){kind=link}