[57]číslo strany tiskuv příkladech hrzichow 79ᵇ, dělniku 34ᵃ atd. Vedle toho jsou svým časem v užívání také varianty ostatní, podle dokladů tuto předložených -ó v XV (u kmenů měkkých je doklad již pro XIV stol.), -uov ve XIV až XVI, -uo v XV a XVI, -ův od XVI stol. Srov. I str. 435.
Když usus mezi variantami těmito se kolísá, vznikají také některá zvláštní a ovšem mylné výklady theoretikův o tvarech těchto, zejména o tvarech -ův a -ů; učí totiž Philomates 1533 a s ním Blahoslav, že -ův je pl. gen. a -ů ablativ Blah. 25 a 69, na př. gen. pánův (otcův) našich, a ablat. od pánů (otců),– a Rosa (1672) str. 444 chce míti v gen. jen -ů a pokládá -ův za nesprávné, poněvadž toto jest adjectivum possessivum, tedy prý: mnoho pánů, a pánův klobauk.
Výsledek vyloženého tuto vývoje je v jazyku spisovném -ův, -ů. Koncovka -ův odporoučí se zvláště na konci věty a před následující samohláskou; ale pravidla přísného v tom není a v textech starších ho nebylo, jak svědčí příklady z Br. NZák.: mám pět bratrů, ať jim svědčí 143ᵇ, kteříž byli od věků. (konec věty) 109ᵇ.– V nářečích pak drží se vedle toho také varianty jiné: v Čechách –ů, vyslovováno obyčejně krátce –u, chlapu Us.; v nář. mor. jest -óv, súsedóv, pánóv BartdD. 41 (hroz.); -uov, bratruov t. 136 (sev.-opav.); -ův, chłapův, vtákův, u Petrův t. 39 (súch.) a 87 sl. (stjick.); -uv, chłopuv, synuv t. 112 (laš.) a 136 (sev.-opav.); -ů a -u, chłapů Btch. 264 (dolnobeč.), chłapů, obrazů BartD. 17 a 18 (zlin.), t. 66 a 77 (val.), chłapu chrom. 266;– v nář. slc. -ov, chlapov, dubov Hatt. slc. 67.
Dialekticky vyskytuje se také -um, změnou hláskovou místo -uv: do svátkum, u sousedum atd. BartD. 2, 37 (han.‚ místy),– a také -ou, vzniklé z -ů = -ú : u sousedou BartD. 52 (dol.), silnejch chłapou t., sousedou, hodně zemňákou, u sedłákou t. 92 (kel.), u schodou Us. podkrk., do Rohou Us. místy v již. Čechách (Rohy gen. Rohů, něm. Horn, v Dol. Rakousích). Stran změny ů = ú v ou v. I. str. 248 a 263 (růže-rouža dol., hrůza-hrouza kel. atd.).
Z -ů, -u vzniklo dále dialektické -ůch, -uch; souhláska -ch se tu přidala vlivem gen. pl. těch, dobrých atp., srov. I. str. 462. Na př. jelenuch, rakuch Šemb. 18 (záp.-česk.), dělnikuch t. 54, u Pavlíčkůch nakopali padesát měchůch zemňákůch BartD. 67 (val.), u súsedůch t. 65 (val.), synůch, vtákůch, chłapůch, u Petrůch t. 87 (stjick.); doklad tomu z doby starší: (co) dluhuch se nachází KolEE. 229ᵇ (1690).
Ve farnosti Újezské nář. val. mají jména rodinná v gen. pl. koncovku -ůj, vedle obyčejného -ů; říká se tu: pět roků, od sedłáků atd., ale na př. u Bacúchůj, u Kováříkůj BartD. 67. Koncovka -ůj je tu také místo -ův v adjektivech přivlastnovacích. Mám za to, že -ůj se tu dostalo do gen. pl. z těchto adjektiv: jinde v témž nářečí říká se súsedůch synek a u súsedůch BartD. 65, zde říká se súsedůj synek (analogií podle
![[57]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00059.jpg){kind=link}
