[51]číslo strany tiskupříklad: hněvajú sě bozie v DalJ. 19 z rkp. Z je neoprávněná změna ze staršího bozi, bozy (rým: nebozí) DalC. tamt.; -šie (z -ch): činí mnyſſye DalC. 24, leč mnyſſye leč jeptišky Štít. uč. 73ᵇ, duchovní mnyſſye Pass. 625, mniſie HusPost. 140ᵇ, mniſíe t. 14ᵇ, mniſſie Otc. 3ᵃ, černí mniſſije Lobk. 27ᵇ, mnišij Barl. kap. 7 a j., mniſſij Pref. 20 a j., ChelčP. 14ᵃ aj., mniſſij VelKal. 141, mnišj Tomsa 72, Pelzel² 37: -cie (z –k): wlczie lidi dáviechu t. j. vlcie 252, wlczye lítí t. 589, wlczie t. 6, Trist. 113 a 262, jakož wlczye činie stádu AlxV. 1426, wlczije jsúc pod ovčí koží Štít. ř. 20ᵃ, wlycye lítí ML. 17ᵃ, vlcíe lapaví HusPost. 135ᵃ, krvaví wlczye Kruml. 418ᵃ, wlczye hltaví Koř. Mat. 7, 15, vlcie lidi jediechu DalJ. 109, wlcie Baw. 101, vlcie KorMan. 28ᵃ (2), t. 154ᵃ (2) a j.; vlcé DalJ. 109 rkp. L.: włczij ChelčP. 22ᵃ a j., oni jako Wlcý weyli Lomn. Kancional 1595 str. 425, wlcj Dolež. 195, srov. doudl. vlcí Kotsm. 21; ſyrotczye voláchu DalC. 95: o psaném ptaczie v Mill. viz zde výše v č. 1; -sie: jeho krev pſſie lokali Lit. 3. Reg. 22 (obsah).
V dokladech zde uvedených jsou tvary -ie významu veskrze životného. Výjimkou jest ořešie, čtyřie ořešie uschli DalJ. 5 z rkp L. ale na ojedinělý tento doklad není spolehnutí; možná že tu jest odchylka jen pisecká m. ořeši. Tvary listí, kvítí atp. nepatří sem, jsou to vlastně kollektiva vzatá za plur.; v. § 129 č. 4.
O koncovce stejné ve vz. oráč v. 63 č. 4.
Do nč. spisovné koncovka tato se nezachovala. Mělo by tu za ni býti -i, vlcí, červí atd.; ještě Dobr. Lehrg.2 173 má tvary červí, čertí, Uhří atp., ale pak tu nastalo zkrácení, vlci, červi atd.; jenom v doudl. dochováno -í: židí, vlcí Kotsm. 21. O dial. hołubʼé BartD. 67, Žłtochvosťé t. 27 atp. v. zde dále č. 5.
Tvary -í vznikají také zdloužením z -i, na př. mistři-mistří, proroci-prorocí atp‚ v. zde výše č. 1. Máme li před sebou tvar -í a není li to doklad dosti starý nebo není-li znám dosti starý doklad jiný, může bývati pochybnost, je li tu -í zdloužené z -i či zúžené z -ie; na př. Bavoří Dobr. Lehrg.² 173, Bawořij Háj. 117ᵇ, kmotří doložené z Beck. 3, 346 atp. může se vykládati z -i i z -ie. Jindy zase mohl tvar nyní stejný vzniknouti v rozdílných nářečích tu z -i tu z -ie, na př. hadí Beck. 3, 134 a BartD. 52 (dol.) může pocházeti jednak z hadi, a jednak z hadie (doloženého z XV stol. ve Feifal. Verskunst 7: jako praví hadie), a podobně hołubí BartD. 55 (dol.) atd.
Za -ie bývá dial. -ja změnou stejnou, jaká je při -ovie, -ovia, v. zde č. 3; příklady jsou v nářečí hrozenk. na Moravě: ščur ščurja, hoferhoferja BartD. 41.
5. Koncovka -é je ze sklonění souhláskového; výklad, že by byla pouze obměnou z ie, -ьje, není správný, neboť -nьje atp. mění se v -nie t. j. -ňie atd. a z tohoto nemohlo se státi -né. Podle pl. nom. mateře žá[52]číslo strany tiskudáme
![[51]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00053.jpg){kind=link}
![[52]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00054.jpg){kind=link}