[44]číslo strany tiskustal stejný s dativem: nový lokal zněl na př. o Prokopu, jak dat. Prokopu, a poněvadž v dat. byl vedle Prokopu také tvar Prokopovi, přijal se i k lok. -u tvar stejný -ovi. Rozdíl je však ten, že proti velice hojným dokladům pro dat. -ovi jest dokladů pro lok. -ovi v době staré poměrně málo, a to více u jmen životných a velmi málo u neživotných; v nč. nebývá -ovi u neživotných nikdy, u životných pak častěji než v stč., ale přece řidčeji než v dat.
Příklady: na kralikowi super aspidem ŽGloss. 90, 13, po baziliſſkowy choditi budeš ŽWittb. t., w hoſpodynowy t. 30, 7, v iakubowy, w yzrahelowy t. 77, 5 a 104, 10, w yezephowy t. 80, 6, o kralyu Waclawowy DalC. 83, o prokopowi svátém Hrad. 1ᵃ, po brziecziſlawowy t. 20ᵃ, o svatém Nazarowi Pass. 376, o jeho synu Boleſlawowy PulkL. 61, na faraonowy Brig. 63ᵇ, w Izacharowi Ben. Jos. 17, 11, po neboztikowi Hawlowi KolB. 1519, po neboztikowi Jakubowi Krczinowi t. 1521, o Jákobowi Br. Gen. 29, 13 atd., nč. o chlapovi Us., o chłapovi BartD. 17 (zlin.) a 66 (val.), o chłopovi t. 111 (laš.), o chlapovi slc.; – při neživotných: po brsiehowi s bratrem chodě JidDrk. 88, o hromowy chci zvěstovati Vít. 8ᵃ.
Hlásková změna koncovky -ovi v -oi atd., vyložená nahoře při dativě, děje se ovšem také zde: o chlapovi – o chlapoi, -oj, -oji, v. § 29; tu pak jest pro ni i doklad z doby staré: o jeho synu Boleſlawoy PulkR. 27ᵇ.
31. Sing. instr. chlapem, dubem.
Koncovka -em je z býv. -ъmь. Srov. stsl. glasъmь Zogr. Mark. 1, 26, Luk. 23, 46 atd., vedle -omь. Hlaholské zlomky Kyjevské, stsl. a původu českého, mají vždycky -ъmь, oplatъmь, obrazъmь, sъsądъmь ČČMus. 1878, 333.
V koncovce -em zní samohláska e nyní stejně jako na př. -e ve vok. sing.; ale původem a povahou jest jiná. Ve vok. bývá přehláska a změkčení, na př. Jan-Jěne, čas-čěse (v. § 43), člověk-člověče, bratr-bratře, samohláska -e zde tedy má moc přehlasovací a měkčící; v instr. Janem, časem, člověkem, bratrem změn těch není, samohláska -e- je zde bez moci přehlasovací a měkčící a tedy povahou jiná než -e ve vok. Rozdílnost tato má příčinu v rozdílném původu : ve vok. jest e původní, v instr. je střídnicí za starší ъ, srov. I. str. 140.
Koncovka -em je pravidlem v době stč. a dosud; na př. za brodem Reg. 1249 atd., nč. chlapem Us., chłapem BartD. 17 (zlin.) a j., chłopem t. 111 (laš.) atd. Někdy psáno -ém: boheem ustaven svD. 37, jsa svým liudeem udaten Jid. 18, zamútiv sỹuoteem LMar. 5 (v otisku mylně sỹuotoem), s svým zkoteem t. 6 (v otisku mylně zkotoem), za Jordaném Ben. Num. 22, 1, hladém a prací t. 25, 18; z Pil. b uvozován příklad sem hledící: on s ohaři a sen zztrsiele(m), ale podle nového ohledání
![[44]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00046.jpg){kind=link}
