[48]číslo strany tiskujméno obyvatelův. Dále patří sem nč. pomnožné lidičky. Jiné příklady jsou vesměs jména živočišná, na př. aby jě múchy a ptáky ſniedly Brig. 68ᵇ, červy wen (z těla) wywedeny bytí mohau t. j. červy Háj. herb. 277, Dwa Lwy Cžeſſtij VelKal. 147 t. j. lvy (lvi bylo by tu psáno –i), že aspoň ty dobytky ještě zůstávají (sg. dobytek =jeden kus dobytka) ŽerKat. 188; doudl. struhy (pstruzi), raky Kotsm. 21; ftáky, křivánky jásaj, struhy, kapry, mníky jsou f potoku mýt. 339; (tam) su chrobaky Suš. 535; zvláště mívají tu nářečí moravská tvary -y, když při nich je přívlastek: sivé voły, mladé ptáky n. ptáčky, pěkné hołuby, drobné raky BartD. 179; slc. hady, orly, pstruhy, ptáky, holuby, zosobněné (v bajkách a j.) hadi atd. Hatt. slc. 68 a ML. l81.
Subst. duch řadí se jako jinde tak i zde k živočišným a neživotným v dial.: na zámku sou duchy mýt. 339.
Dialekticky bývá podle nom. akk. meče atd. také zde -e místo –y, na př. čase, voze; o tom viz doleji § 48 č. 7.
3. Koncovka -ové je přejata z ŭ-kmenův: chlapové, duhově podle synové. Bývá při životných i neživotných. Na př. wrabicowe passeres MVerb., my parthoweesvD. 10, zlí duchowe ApŠ. 67; bohowe ŽKlem. 35ᵃ, rohowe t. 126ᵇ, duchowe t. 122ᵃ, bikowe t. 14ᵃ, hadowe t. 115ᵇ, ſudové t. 84ᵇ, narodowe t. 34ᵃ, chrzbetowe t. 64ᵃ, dnowe t. 55ᵃ, třie hoſpodynowe t. 136ᵇ, mrazowe t. 131ᵇ, bieſſowe t. 89ᵃ, czaſſowe t. 130ᵃ, vdolowe t. 47ᵇ, cedrowe t. 122ᵃ, zubowe t.42ᵃ, ſczepove t. 119ᵃ, rowowe t. 36ᵃ atd.;bohowe ŽWittb. 81, 6, beranowe t. 113,4, hadowe t. 148, 10, ſborowe t.2, 1, zakladowe t. 17,8, bezednowe t. 70, 7; lwowe DalC. 7, zydowe 1,86, naši helmowe t. 93 atd.; buohowe Pass. 21, Czechowe t. 234, mladeczkowe t. 243, potoczkowe t. 87, welbludowe t. 533, hradowe t. 8, bludowe t. 352, katowe t. 479, pohanowe t. 145, ſnowe t. 70, wazowe t. 109, hlaſſowe t. 163, poſlowe t. 324, koſtelowe t. 465, czarowe tvoji t. 228, hromowe t. 106, zaſtupowe t. 87, rowowe t. 9 atd.; cedrowee libanščí Pror. 11ᵃ, bludní obrazowee t. 13ᵇ, poſlowee twoji t. 21ᵇ atd.; zzydouee Ol. 2. Esd. 5, 17 atd.; lopotowé Háj. 27ᵇ, mordowé t. 114ᵇ atd.; ſaudowe KolČČ. 20ᵇ (1543), grunthowee t. 398ᵇ (1565), liſtowe t. 255ᵇ (1554), zapiſowe t. 28ᵃ (1551), narzkowe t. 101ᵃ (1548), dluhowe t. 89ᵇ (1548) atd.; ſochorowe Br. Ex. 25, 15, hroznowé t. Gen. 40, 10, všickni čałaunowé t. Ex. 36, 9, wředowé t. Ex. 9, 9, deſatkowé t. Lev. 27, 30, chlebowé t. Ex. 13, 7 chłupowé zběleli t. Lev. 13, 25, všelijací pokrmowé t. Gen. 40, 17 atd.; jací dluhowe KolEE. 445ᵃ (1636) atd., v příkladech stále hojných až do nč. jazyka spisovného. Koncovka -ové, jak vysvítá z příkladů proto právě hojněji snesených, není vázána neb obmezena ani významem příslušných substantiv, ani jejich koncovkou. Ale obmezení přichází přece, a to časem: v řeči knižné drží se dosud tvary chlapové, dubové atd., ale měrou již menší, než v době starší a staré, měrou menší
![[48]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00050.jpg){kind=link}